Ententyky.cz

Hrad Zvěřinec je jedinou hradní zříceninou v Českém Meránu. Musíme přiznat, že nikdy nehrál v historii důležitější úlohu. Také návštěvníka neudiví mnoha dochovanými zdmi. Ale právě proto, že je jediný, dokonce obzvláštněný pobyty Karla Hynka Máchy a možná i Mistra Jana Husa, máme k němu přívětivý vztah.

Hrad byl založen na vysoké vrchu v nadmořské výšce 542 m. To umožňovalo díky širokému výhledu kontrolu i vzdálenějšího okolí, zvláště na severní a východní straně. Jméno přejal zřejmě po kopci a lese, asi to bývala obora. Poprvé se s jeho jménem setkáváme v zápise z 23. prosince roku 1362. To bylo za vlády císaře Karla IV. V listině jsou jmenováni tři bratři - Martin ze Zvěřince a Heřman a Konrád z Chvojna. Pravopis prvních zpráv je Zwyerzinecz a Swierzinecz.
Martin nebo také Mareš ze Zvěřince je tedy prvním nám známým členem rodu ze Zvěřince. Byl zřejmě zakladatelem hradu. Založil i farní kostel v Jesenici, kde měl právo podací, to znamená dosazoval faráře. Zajímavá je zpráva z r. 1393, kdy rytíř Martin ze Zvěřince svědčil společně s rytířem Ondřejem z Uhřic na listině Děpolta z Blanice při prodeji tvrze Lhoty.
Martin držel hrad po dobu delší než třicet roků. Ve znaku měl tzv. polotrojříčí vedené pokosem. Jeho dědici byli bratři Bohuslav a Mikuláš, snad jeho synové. V r. 1396 měli spor s jesenickým farářem Buzkem ohledně neplacení desátku. Spor se táhl dva roky. Pak oba bratři pozvali faráře a všechny zúčastněné „na hrad Zvěřinec ke čtyřhrannému stolu před velkou světnicí", kde mělo jednání probíhat. Tato zpráva je zároveň jediná, která popisuje architekturu hradu. Nám dnes zbývají ke zkoumání skrovné zbytky. 
Bratři Bohuslav a Mikuláš postupně ze Zvěřince odešli. Nejdříve Mikuláš do Hořic u Chýnova a později i Bohuš do severních Čech. Novým majitelem hradu i zboží se stal Václav ze Zvěřince, snad syn jednoho z bratří. 2. září 1415 pečetil stížný list české šlechty na protest proti upálení Mistra Jana Husa. To je první zpráva o novém majiteli a zároveň na třicet let poslední.
Mistr Jan Hus pobýval dva roky mimo Prahu. V té době, bohužel písemně nedoložené, snad pobýval u svého příznivce, rytíře Václava ze Zvěřince. Čas, který mohl na Zvěřinci strávit, to znamená nebyl ani na Kozím hrádku ani na Krakovci je vymezena červencem a listopadem r. 1413. 
Jedinými důkazy jsou lípy a kameny na Sedlecku a Sedlčansku pojmenované po Husovi. I jeho dobrý přítel, mistr Jan z Rejštejna, který s ním jel do Kostnice na jednom voze, farářoval v té době v Petrovicích a Vrchotových Janovicích. Důkazem by také mohlo být, že ke stížnému listu se připojil nebývale velký počet šlechticů z našeho kraje.
Nevíme, jak se hradu dotkly husitské války. Po husitských válkách byl zřejmě majitelem hradu Zvěřince Arnošt z Leskovce, ale zabrali mu jej neprávem Táborští. Jak spor dopadl opět nevíme, ale někdy po r. 1442 získali zvěřinecké zboží Růtové z Dírného. Roku 1539 je už hrad Zvěřinec uváděn jako pustý.
Jak a kdy zanikl není známo. Mohlo se to stát za občanských válek za Jiřího Poděbradského, jak píše Vlasák nebo v pozdější době pro poškození z válek. Ale také z toho prostého důvodu, že posádka hradu měla nouzi o vodu, protože hrad neměl studnu. V druhé polovině 16. století patřilo zboží Měděncům z Ratibořic, kteří už sídlili v Úlehli pod Zvěřincem. Ve dvoře si vystavěli novou tvrz a psali se podle ní „na Aulehli". Renezanční budova panského sídla stála až do roku 1992, kdy ji nový majitel zbořil.

Dispozice hradu byla dvojdílná. Jádro zaujalo skalnatý vrchol převýšený oproti předhradí. Ve středu jádra na centrální skalce se nacházela nejspíše dřevěná stavba, asi obytná věž. Skalku obíhala částečně zděná hradba. Na severní straně nebyla potřeba, protože je tam téměř kolmá skalní stěna. Vstup do jádra bránila druhá brána. Vlevo od této brány byla k hradbě přiložena budova, chcete-li palác. Tady bychom měli hledat r. 1398 zmiňovanou velkou světnici, můžeme si jí představit jako hodovní síň.

Předhradí bylo potřeba opevnit především na jižní a západní straně, kde byl terén nejméně příhodný obraně. Opevnění tvoří mohutný příkop, dosahující šíře okolo 17 metrů. Před příkopem byl vyhozen masivní val. Jak ukazují dochované zbytky zdiva, byly boky příkopu obezděny. Na přístupové cestě je navršen násep, po kterém naši předci vyváželi kámen, když hrad po svém zániku sloužil jako zdroj stavebního materiálu.
Ve středu vstupní zdi předhradí se nacházela první brána, z které zůstaly zbytky jedné stěny. Tři strany předhradí byly obestavěny budovami. Největší, podsklepená byla na východní straně, mohla být druhým palácem.
Největším problémem hradu, a nejen Zvěřince, byl nedostatek vody. Příkop je na východě uzavřen valem, tzn., mohla se v něm zadržovat dešťová voda. Když navštívil před sto lety Zvěřinec historik a znalec hradů August Sedláček, existovaly ještě směrem k Zadním Boudám zbytky vodního hospodářství. Asi 50 metrů pod hradem našel zbytky dvou rybníčků, u nich stavení z kamene a sesutou studnu. Odtud zřejmě vodu dopravovali na hrad.
Zvěřinec se proslavil návštěvami Karla Hynka Máchy. Máchův otec pocházel z Měšetic a Karel Hynek zde trávíval prázdniny. Díky jeho vrstevníkovi A. N. Vlasákovi víme o prvním výletu party studentů na hrad Zvěřinec v roce 1829. Na zříceninu se pak Mácha vracel i sám a několikrát zde přespal.

[Pamětní deska připomínající návštěvu K. H. Máchy] Znalci Máchova díla připouštějí možnost, že častý obraz bílých dvorů na obzoru, např. v Máji, pochází z Máchových měšetických návštěv. Bílé dvory nejsou totiž typické pro krajinu u Doks. Ze Zvěřince jsou vidět podnes.
26. července 1936, v době stého výročí básníkovy smrti, mu byla slavnostně odhalena deska na centrální skalce hradu. Byla pořízena nákladem Turistického spolku v Sedlci. Z okolí přišly davy lidí, kromě toho přijelo šest aut a čtyři žebřiňáky. Slavnostní projev J. Spirhanzla přečetl Dr. Černý. Na desce je text : Zde dlíval a sny své spřádal, K. H. Mácha, pěvec „Máje", student z Měšetic. 
Novodobý ruch zažil Zvěřinec až 12. července 1959, kdy tu proběhlo první kulturní odpoledne. Přišlo množství lidí, místo očekávaných čtyř set - dvanáct set návštěvníků. Ti brzo snědli a vypili všechno nabízené občerstvení. Nakonec se dovážela aspoň čistá voda v konvích od mléka. Program zajistil divadelní kroužek a dechovka. V pozdějších letech tu mládežníci z Nových Dvorů a Kvasejovic pořádali letní slavnosti.