Ententyky.cz

Zámek ve Skalce u Vlastislavi představuje nedílnou součást dramatické krajinné scenérie v centrální části Milešovského středohoří. Jeho hlavní dominantou je jediný pozůstatek zdejšího středověkého hradu, světlá válcová věž, která se vypíná na skalantém sopouchu nad vsí Vlatislav, dokola obstoupena přilehlými sopečnými kužely Českého středohoří.

Nejstarším sídlem ve Vlastislavi je ranně středověké hradiště z 9. - 10. století situované na klesající ostrožně severně nad obcí, které je spojováno s historickými pověstmi o knížeti Vlastislavovi a Lucké válce. K výstavbě kamenného středověkého hradu však bylo zvoleno jiné místo. Byla jím černá čedičová skála vystupující z návrší východně nad Vlastislaví, jež dala hradu bezesporu i své jméno. To je písemnými prameny zaznamenáno poprvé roku 1357 a to v predikátu místního šlechtice Jana ze Skalky. Dle současných názorů byl tento Jan zakladatelem skalsko – řehlovické větve ve zdejším kraji velmi rozšířeného rodu Kaplířů ze Sulevic. Před rokem 1578 získal hrad sňatkem Adam Hrzán z Harasova, jehož potomkové drželi Skalku i přes mnohé dramatické zvraty za třicetileté války až do roku 1730.

Ze stavebního hlediska náleží Skalka k hradům bergfritového typu, jejichž hlavní obrannou stavbou byla neobytná válcová věž, tzv. bergfrit. Ta se nacházela obvykle v čele hradního jádra nad příkopem, odělujícím tuto část hradu od předhradí. Věž se nachází na nejvyšším skalním výstupu, je vystavěna ze světlé opuky a je i výjimečně dobře zachovaná. Její výška činí 15,5 m, v půdorysu je založena na nepravidelném oválu a její korunu zdobí dochované stínky cimbuří. Vstupní portál je umístěn, jak bylo z obranných důvodů zvykem, ve značné výšce nad zemí a proto je dnes interiér věže nepřístupný. Na konci 19. století byly uvnitř věže zdokumentovány dva stručné, česky psané nápisy s letopočty 1605 a 1615. Zanechali je tu po sobě dopadení kriminálníci, kteří si na dně věže odpykávali svůj trest.