Ententyky.cz

Na počátku husitských válek se držiteli hradu stali bratři Kerunk a Václav Kaplířové ze Sulevic, kteří si majetek rozdělili a Milešov získal Kerunk s manželkou Annou z Lobkovic. Kerunkův syn Bušek prodal r. 1482 hrad nejspíše Václavu z Kladna, jehož dcera Anežka se provdala za Zbyňka Pětipeského z Chyš. Dalšími majiteli byli Sekerkové ze Sedčic. Roku 1534 se Milešov dostává znovu do rukou Kaplířů ze Sulevic.

Někdy v této době byl hrad renesančně přestavěn. Dodnes se z původního hradu dochovala patrová budova na samém okraji skalnatého výběžku (kolem r. 1650 barokně upravena) a část hlavní věže - bergfritu.

Ve druhé polovině 16. století držel hrad Bohuslav Kaplíř ze Sulevic, který r. 1621 učinil svého nejmladšího syna Jana Václava spolumajitelem a později výhradním držitelem milešovského statku, jelikož si byl vědom toho, že jeho majetek je díky účasti na protihabsburském povstání ohrožen konfiskací. Jan Václav se na rozdíl od svého otce povstání nezúčastnil a jeho podíl tak zůstal nedotčen. Jan Václav je však při pijácké pitce zabit. Milešova se ujímá Bohuslavův vnuk Karel, syn nejstaršího Bohuslavova syna Viléma. Toho však dluhy donutily prodat panství Kašparu Zdeňkovi Kaplíři ze Sulevic, nejvýznamnějšímu držiteli Milešova.

Barokní úpravy zámku započaly již za Karla Kaplíře, v letech 1659 - 1661 nechal vedle zbytků původního (renesančně a barokně upraveného) hradu postavit nový barokní zámek, který Zdeněk Kaplíř dále zveleboval. Stavba je dílem italského architekta a stavitele Antonia della Porty. Jedná se o dvoupatrovou čtyřkřídlou budovu s arkádovým nádvořím a se vstupním předloženým dvouramenným schodištěm.

Kašpar Zdeněk neměl děti a požádal proto císaře o svolení povolat patrně ze Saska svého příbuzného Zikmunda Arnošta Kaplíře a učinil ho svým dědicem, aby jméno rodu zůstalo zachováno. Kašpar Zdeněk zemřel r. 1686 ve Vídni a byl pohřben v milešovském kostele. Ustanovený dědic zemřel jako poslední Kaplíř ze Sulevic rovněž bezdětný r. 1701. Generálním dědicem se stal Jan Leopold Hrzán z Harasova, který po přeslici pocházel z kaplířovského rodu.

Zajímavým majitelem Milešova z hrzánského rodu byl syn Jana Leopolda, litoměřický krajský hejtman Zikmund Gustav Hrzán-Kaplíř († 1760), který zdejší panství držel v letech 1718 až 1760. Na zámku dokončil barokní úpravy a pořádal zde četné hudební slavnosti. Jeho hudebníci vystupovali při křtech, svatbách i návštěvách hostů a zámecká kapela vedená tehdy Vincencem Andreskou, měla znamenitou pověst. Zejména byli proslulí místní trubači, kteří účinkovali při parfosních honech. Ačkoliv byl Zikmund Gustav šlechtic, kterého jeho skromné majetkové poměry řadily spíše k chudší části české šlechty, dokázal v Milešově vytvořit rezidenci, která mohla soutěžit s venkovskými dvory nejvýznamnějších příslušníků tehdejší zemské nobility.

Posledním držitelem panství z hrzánovského rodu byl na počátku 40. let 19. století hrabě František, jehož smrtí se v roce 1842 vymřeli Hrzánové po meči. Po neshodách mezi dědici získal panství ve veřejné dražbě Leopold Lažanský, jehož synové zámek prodali hraběti Adolfu Bennovi Ledeburovi-Wichelnovi. Ledeburové vlastnili zámek až do r. 1945, kdy jim byl vyvlastněn na základě Benešových dekretů. Sluší se poznamenat, že Eugen Ledebur Wicheln byl v letech 1920 až 1929 senátorem Národního shromáždění první republiky a ačkoli byl kritický k české národnostní politice, zastával státoprávní stanovisko a po událostech Mnichova z politiky odešel. V květnu 1945 byl internován v Terezíně, kde v listopadu zemřel.

Po roce 1945 sloužil zámek jako školský a rekreační objekt, posléze jako LDN. Od roku 2001 je zámek využíván jako Domov důchodců a je veřejnosti nepřístupný.