Zora Jandová: Dělám práci, která má obrovský smysl
Zora Jandová (55) je žena mnoha rolí: je herečkou, zpěvačkou, moderátorkou, autorkou a ilustrátorkou knih pro děti i dospělé, kondiční trenérkou, již dva roky šéfredaktorkou Rádia Junior a čerstvě také patronkou projektu Kouzelné čtení. Knihy projektu Kouzelné čtení v sobě propojují poetiku knihy a výhody interaktivní elektronické tužky. Zora Jandová knihy společně s dalšími předními českými herci namluvila. Se svým mužem, hudebním skladatelem a klavíristou Zdenkem Mertou má dvě dcery, jedenadvacetiletou Viktorii a jedenáctiletou Esther. O projektu Kouzelné čtení, o její práci v Rádiu Junior i o spojování lidí s dostatkem energie jsme si povídaly při představení knih z řady Kouzelné čtení v pražském Palladiu.
Jak jste se stala patronkou projektu Kouzelné čtení?
Z.J.: Spolupráce vznikla vzhledem k tomu, že jsem šéfredaktorkou dětského vysílání Českého rozhlasu, respektive Rádia Junior, které vysílá od rána do večera a od večera do rána pro děti od 6 do 12 let. Český rozhlas se stal spolutvůrcem těchto knih a Rádio Junior dalo tomuto projektu své razítko "Rádio Junior doporučuje". Vždy si vybíráme, s kým chceme spolupracovat. Musí se jednat o projekty, které jsou něčím unikátní.
Proč Český rozhlas podpořil právě tento projekt?
Z.J.: Dětské knížky, ke kterým je možné si koupit čtečku, ale zároveň fungují i samostatně bez čtečky, nám přišly jako výborná záležitost. Zapojují totiž nové technologie, ale zároveň nečiní děti na nich závislé. Myslím si, že jakákoliv interaktivní knížka je bez kontaktu dítě-rodič na houby. Takovéto knížky vznikají i proto, aby se děti naučily komunikovat, povídat si s dospělými o tom, co viděly, co našly, co se nového dozvěděly. O to samé se snažíme i my v Rádiu Junior.
Nenahrazuje ale namluvený hlas v knize dítěti rodiče?
Z.J.: Knihy jsou určené pro předškoláky, kteří ještě nejsou aktivním čtenářem. Z knihy se pomocí čtečky děti dozvědí rozšiřující informace, zjistí, jak zní které písmenko. Knihy v angličtině jsou namluveny rodilými mluvčími, takže si dítě může zkorigovat svou výslovnost. Knihy v češtině jsou zase namluvené profesionálními herci, například většinu Perníkové chaloupky úžasně namluvil Pepíček Somr. Když se dítě setká s krásně načteným textem, tak ho to může kultivovat a může ho to ponouknout, aby se dostalo i k dalším knihám. Co si budeme povídat, děti méně čtou a je to škoda. Také čím dál méně slyší kultivovaný souvislý mluvený projev. Když tyto knihy a technologie budou sloužit k lepší komunikaci v rodině nebo lepší komunikaci s pedagogy, bude to můj splněný sen.
Jak Vás bavilo namlouvání knih?
Z.J.: Někdy jsme se museli smát. Některá slova - názvy zvířat, anglické otázky, jednotlivá slova - jsme totiž museli načítat jako by šlo o samostatnou větu, bez jakéhokoliv citového zabarvení. To je pro herce těžké. Lední medvěd, papuchálek, kakadu, jaguár... V momentě, kdy říkáte 200 výrazů za sebou, se vám už kouří z hlavy a toužíte po opravdové herecké práci. U Jeníčka z Perníkové chaloupky jsem si ale mohla dovolit mnohem více.
Které postavy jste v knize Perníková chaloupka namluvila?
Z.J.: Jeníčka, Mařenku a macechu. Původně jsem namluvila i slepici, ale pak jsme usoudili, že je lepší, když tam naši mistři zvuku dodají reálné zvuky, aby se děti nesetkávaly jen se stylizací, která k pohádce patří, ale aby se naučily přiřadit i skutečné zvuky k určitému živočichu. Takže neklapu zobákem jako čáp ani nekdákám jako slepice. Ačkoli myslím, že jsem kdákala velice pěkně.
Jaké další projekty doporučuje rádio Junior?
Z.J.: Spolupracujeme s jednou velkou hvězdou - s Hurvínkem. Nedávno vyšlo hezké CD s jeho novými příběhy a s krásnými ilustracemi, takže jsme mu rádi dali své doporučení. Pro mnohé z dětí a pro mnohé z rodičů je Hurvínek a spol prima parta. Já jsem jako dítě Hurvínka neměla moc ráda, protože moje maminka byla animátorka kreslených filmů a mými kamarády tak byly spíš Maxipes Fík nebo Bob a Bobek. Proto mě Hurvínek a jiné neanimované večerníčky tak trochu minuly. V současné době, kdy jsem si hodně věcí z pracovních důvodů naposlouchala, zjišťuji, že Hurvínek je velmi kultivovaná záležitost a že rozvíjí dětskou duši. S Divadlem Spejbla a Hurvínka spolupracujeme rádi.
Knihy, které rádio Junior doporučuje, poznáte podle kulatého razítka, které je umístěné na zadní straně knihy. Jde o knihy z našeho pohledu nejzajímavější z těch, které představuje Jana Klusáková v našem pořadu Knižní záložka.
Jak Vás baví práce v rádiu?
Z.J.: Moc. Prošla jsem obrovským konkurzem, který trval několik měsíců a kde na začátku bylo kolem padesáti uchazečů. Do posledního kola jsme se dostali tři. Původně byl nástup plánovaný na duben, ale protáhlo se to a nakonec se ukázalo, že mám na smlouvě datum nástupu 1. června, což je Den dětí. Řekla bych, že to bylo symbolické. Tím termínem si mě tak trochu očarovali. Teď to bylo přesně dva roky, kdy jsem nastoupila do Českého rozhlasu s tím, abych vymyslela a postavila stanici, která by byla pro děti a já jsem to opravdu udělala. Když se ohlédnu zpátky, tak se mi to podařilo. Mám senzační tým, bez kterého by to nešlo, spoustu spolupracovníků a velkou podporu Českého rozhlasu. Vedení si velice dobře uvědomuje, že je potřeba kultivovat děti dokud jsou malé, protože jedině tak z nich budou kultivovaní lidé v dospělosti. Myslím si, že když se v současné době plné všemožných neurvalostí, zpupnosti, hlouposti a agresivity, zaměříme na děti a vytváření bezpečného světa pro ně, tak to bude dobrá cesta. Neříkám, že to funguje vždycky, všude a stoprocentně, ale byla bych blázen, kdybych se o něco takového nepokoušela. Nebo vlastně musím být blázen, abych se o něco takového pokoušela. Ale my herci jsme šašci a blázni. Svoji profesi neopouštím.
Stíháte i teď další aktivity, které jste vždy dělala?
Z.J.: Neustále hraji divadlo, píšu pro děti. V nakladatelství Mladá Fronta mi nedávno vyšlo druhé vydání knihy Ryba z Havaje, což je pro každého autora úspěch. Je to zpěvník - vymýšlím písničky pro děti - a zároveň jsou tam zajímavosti o zvířatech, drby, bez kterých děti nemohou být. (směje se) Prakticky jsou tam ty informace ale spíš proto, abych pobavila i dospělé. Právě díky projektu písniček Ryba z Havaje, který původně vznikl jen pro mé dcery, jsem se naučila komunikovat mnohem více s ostatními dětmi. Když vyjíždím s tímto pořadem a povídám si s dětmi, tak si často o ně obrousím své myšlení o nich. Děti často přeceňujeme nebo podceňujeme. Mají svůj svět, do kterého nás někdy nechají nahlédnout. Takové exkurze dělám moc ráda.
Zároveň ale vystupuji i pro dospělé. Nedávno jsme v práci řešili organizační problém, pět kolegyň ze sedmičlenného týmu onemocnělo, byla jsem z toho zoufalá a zrovna jela zpívat do Hradce Králové s jejich filharmonií. Vyjela jsem na hradeckou dálnici a říkala jsem si: "Zorísku, které manažerce se toto poštěstí? Vždyť Ty si jedeš zpívat! A teď už to máš jen jako koníček!". No ale odzpívám nebo odehraji představení a jsem šťastná, že se vracím do řádu, který panuje v rádiu. Dělám práci, která dává ohromný smysl. Děsně mě to baví.
Věnujete se stále i bojovému cvičení tai-chi?
Z.J.: Přestala jsem učit veřejné kurzy, protože to je velká zodpovědnost. Nebyla bych schopná tyto hodiny korektně zajistit, protože chci dělat svou práci na sto procent. Učím soukromě svou kamarádku. Chce mi za to platit, protože je to velmi bohatá dáma, ale já jí říkám, že není tak bohatá, aby si mě mohla dovolit zaplatit. Proto jsme se domluvily, že peníze za výuku dá do charitativních akcí, kterým se hodně věnuje. Dává mi smysl, abychom se spojovali my, kdo máme dostatek energie, ať už tvůrčí nebo ekonomické. Třeba se nám podaří pohnout tím čistě spotřebním myšlením.
Zora Jandová při představení projektu Kouzelné čtení spolu s moderátorkou Janou Adamcovou a její dcerou Jasmine
Text, foto: Karolína Hrdličková, Ententýky.cz
| Tweet |