Ententyky.cz

Život ve větší rodině vede k samostatnosti, pocitu zodpovědnosti a toleranci

Co bylo prvotním impulsem k vašemu rozhodnutí stát se pěstouny?

Stalo se to před 16 lety, kdy po druhém porodu bylo jasné, že ze zdravotních důvodů již další těhotenství nebude reálné. Touha po větší rodině, vědomí, že jsou v ústavech opuštěné děti a také odpověď na naše modlitby - to vše dohromady spustilo vnitřní rozhodnutí, že je v naší rodině ještě místo pro dítě bez rodičů.

Jak složitá a jak dlouhá byla cesta k uskutečnění tohoto rozhodnutí?

Od myšlenky k činům nebylo v našem případě dlouhé pauzy. Jednali jsme svižně, a tak po 9 měsících vyřizování na úřadech, školení, přípravy a psychologickém posouzení jsme se objevili v registraci žadatelů. Ještě téhož roku, kdy jsme začali vše realizovat, a to konkrétně na Vánoce 2000, u nás bylo první přijaté dítko. Mnohé rodiny však toto štěstí nemají a jejich cesta bývá poměrně složitá a dlouhá.

Jak jste si vybírali děti do pěstounské péče? Jak byly vybrané děti staré?

První holčička k nám přišla ve dvou letech, kdy jsme ji uviděli během naší návštěvy přímo v kojeneckém ústavu. Další chlapec přibyl do naší rodiny v 15 měsících, na doporučení Krajského úřadu. Další tři děti, u nichž je zajímavé jejich biologické sourozenectví, jsme přijali v roce 2006 díky spolupráci s Krajským úřadem Ostrava. Holčičce byly 2 roky a dvojčatům - klukům 11 měsíců. Z tohoto je jasné, že děti jsme si nevybírali, nýbrž jsme reagovali na potřebu opuštěných dětí najít novou rodinu.

Jak probíhaly první dny po příchodu prvních dětí do pěstounské péče? Šlo vše podle vašich představ, nebo se vyskytly nečekané situace/komplikace?

První dny po příchodu každého přijatého dítěte byly skutečně nelehké. I když jsou noví náhradní rodiče pečlivě na tyto situace teoreticky připravováni, skutečnost je naprosto originální a úplně jiná, než by člověk čekal. Ústavní deprivace z dítěte přímo čiší. Má mnoho forem, např. intenzivní cucání palce, trhání vlasů, křik, třes, afektivní záchvaty vzteku, potíže s polykáním jídla, neschopnost soustředěného hraní, rozbíjení hraček, divoké trhání knih, nezkušenost s pobytem na vycházce, strach z čehokoliv nového, nebo také neschopnost akceptovat muže v rodině (v kojeneckých ústavech jsou muži téměř nepřítomní, snad jen jako údržbář) a jiné a jiné zvláštnosti. Obrovskou negativní roli u přijatého dítěte hraje narušená schopnost připoutat se k mámě, k tátovi. Způsobuje mnoho situací, kdy pěstoun napne všechny síly, aby to zvládl. Tato situace se dá připodobnit tomu, že ve vztahu lety společného života roste mezi dítětem a rodičem pupeční šňůra, která je nutná, aby se dítě dokázalo navázat na nové rodiče. Naše děti měly společné, že úplně všechny hodně plakaly, hodně křičely před spaním. Potíže s jídlem, potíže s mluvením… spíše je poctivé říci, že ani jedno z dětí neumělo mluvit! Ani ty dvouleté… Samozřejmostí je nejrůznější typ pohybového opoždění. Naučili jsme se chápat, že nečekané situace jsou v podstatě stále. Život s dětmi v náhradní péči je plný výzev a odvážných rozhodnutí.

Jak nové děti v rodině přijaly vaše vlastní děti? Jak staré byly vaše vlastní děti, když jste se stali pěstouny?

V době, kdy jsme přijali první dítě do rodiny, bylo našim dvěma vlastním dětem jeden a čtyři roky. Výborná konstelace k rychlé adaptaci všech dětí, tedy jak vlastních, tak přijatých. Další tři nové děti se u nás objevily v době, kdy vlastní děti měly již 7 a 10 let. A tak i ony byly těmi, kdo se spolu s námi rozhodoval, že budeme větší rodinou. O to jednodušší pak bylo budování soužití. Určitě se vyskytly a vyskytují dodnes různé sourozenecké situace, kdy se ledacos nejevilo a nejeví zrovna růžově. Ovšem tohle znají i běžné rodiny.

Jak se žije rodině se 7 dětmi? Jaká to přináší pozitiva, jaká úskalí?

Jak se žije rodině se sedmi dětmi? Je to směs radostí, starostí, únavy, velkých výdajů a trvalého nasazení… Jsme rádi, že naše všechny děti, přijaté i vlastní, mají hezké vztahy. Učí se během soužití vztahovým principům, jak řešit hádky, jak si spolu hrát, jak zvládnout, že je dobré se dělit. Je to o skromnosti, pracovitosti a vcítění se do druhého. Život ve větší rodině vede k samostatnosti, k pocitu větší zodpovědnosti a také k toleranci. Zároveň je to boj o místo „na slunci“, je nutné dbát, aby každé dítě mělo i své soukromí, své koníčky a naplněny své potřeby, jak materiální, tak především emocionální. My rodiče jsme v plném nasazení 24 hodin. Za tímto rodinným životem není „padla“. Náš táta pracuje jako živnostník a doma má druhou směnu. Máma je využita na 110%. Přijaté děti mají velmi často potíže ve škole. Je nutné jim vydatně pomáhat, aby nároky dnešního vzdělávání zvládly. Naprostou nutností obou rodičů je pěstování soukromí, společný čas ve dvou… To je možné jedině po naplánování. Je proto důležité najít člověka, který chvíli s dětmi bude, aby manželé mohli na chvíli vydechnout….čím déle jsme pěstouny, tím lépe se nám tato oblast života daří zvládnout.
Vedeme děti ke sportu, ke kultuře, k aktivnímu trávení volného času. To vyžaduje poměrně velké usilí, dobrou organizaci dne, větší finanční výdaje. Snažíme se vše zvládnout se ctí. V naší zemi existují organizace, nadace a nadační fondy, které podporují náhradní rodiny. Je to skvělé, když víme, že je možné se na ně obrátit a oni pomohou.
Reakce okolí, když se pohybujeme na veřejnosti, je většinou odstupňovaná od prvotního údivu („ to jsou všechno vaše děti?“), až po obdiv na jedné straně nebo ťukání si na čelo na straně druhé. Naše rodina má štěstí na lidičky, kteří nás opravdu chápou a od kterých můžeme čekat podporu.
Jsme lidmi, kteří se nevzdávají. Takže bojujeme a žijeme jak nejlépe umíme a také tak, abychom se líbili Bohu, který nám dává sílu.

Mají rodiče v tak početné rodině čas i na své koníčky?

Jsme rodiči sedmi dětí, kdy všechny jsme vychovávali od raného dětství. Tudíž z počátku nebyl téměř žádný čas na naše koníčky, zájmy. Postupem času ta potřeba rostla a sílila. Takže ať je to sport, kultura, četba, vycházky a podobně, naučili jsme se myslet i na sebe. Je to také o vzájemné dohodě mezi manžely. Je to o pochopení. Pro děti je správné vidět, že i rodiče mají čas, kdy se věnují svým zálibám. Určitě to není první příčka priorit, ale volný čas rodičů je součástí života v naší početné domácnosti. My jako věřící rodiče vedeme děti k úctě k Bohu, k tradičním hodnotám, a tak doufáme, že láska, kterou v našich srdcích Bůh buduje, pomůže dopřávat každému jednomu právě to, co potřebuje.

Máte nějaké oblíbené místo v České republice, kam rádi s dětmi zajdete za zábavou, jídlem, krásami přírody, či za něčím úplně jiným, které byste rádi doporučili i dalším rodičům?

Máme mnoho oblíbených míst, kam s dětmi jezdíme. Můžeme dát tip například na rodinný bazén s různými atrakcemi „Kotelna“ Giff Aréna ve Frýdlantu nad Ostravicí nebo krásný výšlap na Čantoryji ve Slezsku, kde je super rozhledna. Také je dobrým cílem tuzemských dovolených Český ráj, kde jsme s dětmi byli na skvělé dovolené v Hruboskalsku, Maloskalsku. Lyžování ve Slezských Beskydech také stojí za to, například máme oblíbený Kempaland v Bukovci, na česko-polsko-slovenském rozhraní.

Rozhovor vznikl na základě spolupráce s informačním a vzdělávacím projektem o náhradní rodinné péči Adopce.com, který již od roku 2002 nabízí ucelené a kvalitně zpracované informace zájemcům o osvojení, či pěstounskou péči z řad široké veřejnosti.

Informace je možné získat prostřednictvím:

• informačního webového portálu www.adopce.com
• informační telefonické linky 233 356 701
• informační brožury „Průvodce náhradní rodinnou péčí"

Informační webový portál obsahuje aktuální informace o všech formách náhradní rodinné péče. V jednotlivých sekcích webových stránek jsou přehledně zpracovaná témata osvojení, pěstounské péče i péče hostitelské. Vysvětlení základních pojmů, právní dokumenty týkající se náhradní rodinné péče, názory odborníků, důležité kontakty na státní správu i neziskové organizace, příběhy náhradních rodičů, doporučená literatura, statistické údaje a mnoho dalšího.

Nedílnou součástí projektu Adopce.com je diskuse, kde je možné pokládat dotazy odborníkům a také sdílet své osudy s žadateli, čekateli a náhradními rodiči.