Ententyky.cz

Miroslava Vlčková a Jana Lišková: Naše práce nás baví

 

Jak jste se seznámily?

JL: Přes naše společné známé. Mirka tenkrát pracovala a pracuje pořád pro občanské sdružení Projekt Antioch a my jsme se před devíti lety s manželem přestěhovali zpět do České republiky a mám pocit, že jsi mi poprvé nabídla práci přes občanské sdružení, ve kterém jsi pracovala...

MV: Jana byla v Anglii několik let a měly jsme společnou kamarádku, která mě s Janou seznámila. Hledali jsme tehdy vedoucího pracovníka do společnosti Projekt Antioch, oslovili jsme Janu, a tak jsme se skamarádily. Takže přes práci. Akorát se to z té původní pracovní roviny přehouplo do přátelství.

Co vás přivedlo na myšlenku založit mateřské centrum?

JL: Tak to spíš ty Mirko...

MV: Když jsem poprvé otěhotněla a porodila, chodívaly jsme na jaře a v létě se skupinkou maminek z předporodního kurzu na hřiště. Když nastal podzim, říkaly jsme si, co budeme dělat. A tehdy občanské sdružení Projekt Antioch, které Jana zmínila, kde jsem já tehdy pracovala a které dnes provozuje RC Paleček, pronajímalo nebytové prostory a tak jsme se dohodli, že zčásti tyto prostory můžeme využívat pro založení mateřského centra. Takže ta naše skupinka maminek se připojila k občanskému sdružení a založili jsme společně Palečka. Tehdy sídlil Paleček na náměstí Jiřího z Poděbrad. Už od začátku jsme usilovaly o to, aby prostory byly u metra, aby centrum bylo dobře dostupné. Takže naše první mateřské centrum vzniklo tím, že my samy jsme měly děti.

Jak dlouho trvalo založení Palečka?

JL: Jestli si to dobře pamatuji, tak nejdéle trvalo najít vhodný prostor, na tom jsme strávily dost času.

MV: Před létem jsme začaly hledat prostory, v září jsme uzavíraly nájemní smlouvu a v říjnu jsme otevíraly. Takže od úplného začátku do začátku skutečného provozu asi čtvrt roku.

To je poměrně rychlé...

MV: Ano, poptávka byla totiž obrovská. Otevíraly jsme zprvu vyloženě jen pro nás, pro známé.

JL: To bylo v roce 2006... mv: ...to bylo v roce 2006, na podzim, což je nejhorší období pro maminky, takže jakmile zjistily, že tam něco takového je, začaly chodit v takovém množství, že další kurzové období už jsme začali fungovat jako otevřený prostor pro veřejnost. Pro maminky, které už jsme my neznaly, které byly klientkami. Ze začátku jsme my, které jsme se tam začaly scházet původně, dělaly po dvou dobrovolné služby na recepci. V pondělí jsem tam například celý den byla já s Janou spolu s našimi dětmi, vařily jsme kafíčko, pouštěly lidi dovnitř, uklízely jsme a mezitím si povídaly s kamarádkami, které tam za námi chodily. V úterý byla zase jiná dvojice kamarádek a takhle se to střídalo po celý týden. Ale brzo už chodilo tolik maminek, že jsme byly nucené najmout placené recepční, aby dělaly tuhle práci, protože s dětmi už to nešlo zvládnout.

Pak jste začaly vymýšlet kroužky, kurzy...?

MV: Ano, a čím víc chodilo maminek, tím více byly aktivity plné, takže jsme přidávaly, přidávaly, až jsme zjistily, že prostory už nestačí a proto jsme se před rokem přestěhovali do větších prostor, ve kterých jsme teď.

V roce 2008 jste založily druhé mateřské centrum. Proč?

JL: Říkaly jsme si, že když se tak hezky povedlo rozběhnout to první, Palečka, proč to nezkusit ještě bez sponzora a podpůrce, kterým v Palečku byl a je Projekt Antioch občanské sdružení, jen samy za sebe. Mirka je "plánovač", zatímco já se více držím při zemi, proto jsem se víc bála. Když jsme ale uviděly prostory pro Andílka, zamilovaly jsme se obě a zjistily jsme, že opravdu do toho chceme jít, že to zkusíme. Řekly jsme si, že to riziko snad není tak velké, maminek je dost, rodily se děti před tím, rodí se děti teď, tak snad budou maminky chodit stejně jako do Palečka i do Andílka. Poprvé jsme se tu byly podívat v roce 2008, to byla zima...

MV: V listopadu. Bylo to hrozně narychlo, pak jsme za měsíc stihly všechno nachystat.

JL: V Andílku nebylo třeba tolik zásahů jako v Palečku, nejednalo se o velkou rekonstrukci. Jen se vymalovalo, trochu se uzpůsobila recepce, rozběhly kurzy a začaly jsme. Teď máme kolem 300 klientek s dětmi, které chodí pravidelně na kurzy, což si myslím, že je docela velká poptávka.

Je nějaký rozdíl v nabídce programů vašich mateřských center?

MV: Andílek je více specializovaný na Montessori pedagogiku, což vyšlo z poptávky klientek a je to tak záměrně. Paleček je mainstream s trochou Montessori pedagogiky, zatímco Andílek má přímo Montessori vybavené prostory, takže kurzy vypadají trochu jinak. Maminky, které si Montessori metody zkusí v Palečkovi a chtějí pokračovat a prohlubovat své znalosti, chodí do Andílka. I v Andílkovi máme ale středoproudé kurzy jako v Palečkovi.

JL: Kromě Montessori vybavení, kromě Montessori tříd, je to vesměs stejné. Všechna mateřská centra nabízejí základní kroužky: hudebku, cvičení, tanečky... v tom se nabídka Andílka moc neliší od nabídky Palečka. Ale protože Andílek působí na Praze 5 a Paleček na Praze 3, myslím si, že konkurence určitě nejsme. Každé z center má vlastní klientelu.

MV: Rozdíl je ještě v tom, že organizace Projekt Antioch, která zaštiťuje Palečka je občanské sdružení, zatímco společnost Pro rodinu, která provozuje Andílka, je obecně prospěšná společnost. Je to záměr, protože v Palečku se snažíme, aby měl stále povahu svépomocného setkávání, aby se tam rodiče scházeli za účelem společně vytvářených aktivit. O to se snažíme i v Andílku, ale ten je už více zaměřen na poskytování veřejně prospěšných služeb. V Andílku děláme vzdělávání dospělých, rodičů, vzdělávání pedagogických pracovníků, máme rekvalifikační kurzy pro lektorky mateřských center, nebo projekt "Pedagogická inspirace", kdy naše lektory, kteří s námi spolupracují, nabízíme do jiných mateřských center v celé České republice, aby tam přednášeli o různých tématech. Současná idea Andílka je zkušenosti z praxe, které jsme získaly v Palečku i Andílku při práci s maminkami a rodinami vůbec, přenést dál do oblasti vzdělávání lektorů a pedagogů a působit tak trochu i na vzdělávací systém.

Co vás přivedlo k uplatňování Montessori pedagogiky ve vašich mateřských centrech?

MV: Začalo to tím, že jsme jezdívaly na pobyty pro rodiny s dětmi s agenturou Magdaleny Sinkule. Ona tam tehdy přivezla Montessori pomůcky a nás to hrozně zaujalo. Proto jsme jsme se pak zúčastnily víkendových seminářů pro rodiče, které Magdalena o Montessori pedagogice pořádá a vrátily jsme se maximálně nadšené. To všechno v roce 2006, kdy Montessori pedagogika mezi rodiči moc známá nebyla a vůbec nebyla známá v mateřských centrech. Chtěly jsme to zkusit, proto jsme si daly inzerát na webové stránky Montessori sdružení, a tak jsme našly lektorku Veroniku Posar, která s námi dodnes spolupracuje. Nakoupily jsme první pomůcky z praktického života a zkoušely jsme to. Zjistily jsme, že je o to obrovský zájem, takže jsme pak z grantů dokupovaly další pomůcky. Čím širší byla nabídka, tím byl větší i zájem o tyto kurzy. Začaly jsme vzdělávat i rodiče, protože jsme zjistily, že děti podle Montessori metody v našich kurzech sice pracují, ale rodiče jí neznají. Maminky pak zase chtěly vědět, jak tuto metodu mohou praktikovat doma, takže jsme připravily kurz Montessori v domácím prostředí... Nabídka se odvíjí vždy od toho, co zjistíme, že rodiče chtějí. Máme velkou důvěru v Montessori pedagogiku, myslíme si, že to je dobrý způsob, jak děti vzdělávat. Ruku v ruce S Montessori pedagogikou jde systém Respektovat a být respektován, který díky PhDr. Janě Nováčkové a PhDr. Dobromile Nevolové v našich mateřských centrech můžeme pravidelně nabídnout. Čím více se o této respektující metodě rodiče dozvídali, tím větší byla poptávka po těchto kurzech od dalších mateřských center a dneska už to není tak vzácná věc jako bývala. Jinak dnes Montessori pedagogiku dělá spousta lidí a Montessori školky vznikají jako houby po dešti. Troufám si tvrdit, že my jsme byli jedno z prvních mateřských center, které Montessori pedagogiku vyzkoušelo v prostředí mateřského centra.

Samy na své děti také aplikujete Montessori pedagogiku?

MV: Snažíme se, samozřejmě. V rámci toho, že jsme jenom lidi, jak říká naše dobrá kamarádka: do půl jedenácté dopoledne? Ale snažíme se, věříme v to a snažíme se.

Jak máte rozdělené pole působnosti? Shodnete se?

(smích)
JL: My se moc nehádáme. Dá se říci, že když vezmu své zkušenosti s vlastními přáteli, se kterými jsem pracovala nebo spolupracovala, nikdy to nebylo tak jednoduché jako s Mirkou. Každá máme svoje, se mnou je to těžké, s ní je to těžké, ale myslím si, že tím, že každá umíme něco a dá se to spojit, že se docela doplňujeme. Myslím si, že se hádáme opravdu minimálně. To už musí být něco.

MV: Jana má pravdu, že se doplňujeme hodně extrémně, že jsme hodně do sebe zapadly. Máme rozdělené kompetence, snažíme se vzájemně si do nich nezasahovat. Samozřejmě občas se to stane, nic není ideální, ale je mezi námi přátelství, které je, myslím, dost silné. Takže vždycky když dojde na nějaký pracovní konflikt, tak ve finále ta láska převáží. (smích)

JL: Není to konflikt na celý den. Vždycky se po chvíli obě zastavíme, řekneme si "je to hloupost" a dohodneme se. Zrovna včera to tak bylo.

MV: Proto se tomu smějeme.
Pro nás má tato práce velký drive, baví nás to, naplňuje nás to, nacházíme se v tom a myslím si, že to hodně našemu přátelství dává. Společně zpracováváme různé výzvy, máme toho hrozně moc společného, dost často se vidíme a to všechno to naše společné přátelství živí.

Kolik času strávíte prací pro mateřská centra?

JL: Mirka už dříve nastoupila na režim 2- 3 dny v týdnu práce po celý den a pak, jak ona říká, pak jsme maminky. Čtvrtek, pátek a víkendy jsme maminky. Já jsem na tento způsob nastoupila od Nového roku a maximálně mi vyhovuje. Drtivá většina práce v obou centrech jde zvládnout za tyto 3 dny a pak samozřejmě něco málo práce zbyde i na večer, občas na víkend. U mě jsou to 3 pracovní dny, myslím že u Mirky 2-3 dny.

MV: Ano zhruba tak, občas něco i po večerech. Je potřeba mít možnost úplně vypnout a věnovat se jen rodině. Ze začátku jsme pracovaly hlavně po večerech...

JL: ...dělaly jsme práci vždy, když to bylo možné.

MV: ...v poledne, když děti spí, večer, ale tím rodina trpí. Takže jsme si našly tenhle systém. Pondělí, úterý, středa je šrumec, ale ve středu se práce vypne a další otevírání notebooku je zase až v pondělí. Já jsem tu zrovna včera byla do čtvrt na jedenáct v noci a mám to i s manželem takhle smluvené. On ví, že v pondělí, úterý, středu se mnou toho moc není, ale také ví, že ve čtvrtek, pátek, v sobotu a neděli se o mě nemusí s nikým dělit. Opravdu je to takhle dobré, viď?

JL: Ano, funguje to takhle dobře.

V těch 3 pracovních dnech máte zajištěné hlídání svých dětí?

JL: Ano, máme hlídání, bez toho by to už vůbec nešlo. My máme ještě relativně malé děti.

MV: Slaďujeme... Strašně skloňovaný termín, tak přesně tak.

Vaši partneři vás ve vaší činnosti podporují?

(smích)
MV: Ano, to určitě.

Zapojujete je také do dění ve vašich mateřských centrech?

JL: Partnery jsme zapojily především, když jsme dávaly dohromady Andílka. To partneři fungovali.

MV: Ale i oni sami vyvíjejí své otcovské aktivity. V Palečku například dělají pyžamkové víkendy. Vědí, že mají zázemí dvou mateřských center a když mají chuť něco uspořádat, tak mohou a docela toho i využívají. Občas, když se objeví grant na podporu otcovských aktivit, jim napíšeme nějaký výlet. My víme, že máme hlavy do toho projektu a oni zase mají možnost jet na výlet.

Jaké bylo vaše původní povolání? pomáhá vám v současné vaší činnosti?

MV: Já mám vzdělání v neziskovém sektoru, takže něco málo ano.

JL: Já nemám vzdělání v neziskovém sektoru, spíš v ekonomii, managementu a marketingu.

To se určitě také hodí...

JL: Právě že naopak, u nás je to Mirka, která finance drží pod kontrolou. Já mám na starosti lidi a programy jako takové.

Jaké máte s vašimi mateřskými centry plány do budoucna?

JL: Naším velkým plánem je navázat u Montessori školky a potom si otevřít Montessori školu. Již proběhl průzkum, jestli by to šlo udělat, ale zatím to ztroskotává na vhodném prostoru, který stále hledáme. I když to je plán, jaká bude skutečnost...to jsou vždycky velké oči, pak to může být úplně jinak.

MV: Líbí se nám myšlenka propojeného celoživotního vzdělávání od prenatálního období, kdy jsou maminky těhotné, přes mateřské centrum, mateřskou školku, školu a vzdělávání dospělých a pedagogů. Samozřejmě to je dlouhodobý plán, pak máme i nějaké krátkodobější plány: Navázaly jsme spolupráci s Městskou částí Praha 3 a doufáme, že se nám podaří v základní škole za rohem od Palečka otevřít miniškolku, my tomu říkáme předškolka. Bude fungovat každý všední den 4 hodiny a je určena dětem, kterým už byly 3 roky a z nějakého důvodu se nedostaly do školky. Pokud se vše podaří vyjednat, bude tato předškolka i finančně zajímavá. Směřujeme k tomu, aby to nebylo drahé a rodiče si to mohli dovolit. jl: Vždycky jsme se snažily dělat služby finančně dostupné. mv: Když školka, tak aby nebyla za 15.000,-Kč/měsíc. Palečkova předškolka bude stát na 4 dopoledne v týdnu 3 000 Kč, na 2 dopoledne v týdnu 1 500 Kč.

V současné době je v České republice přes 300 registrovaných mateřských center. Myslíte si, že je ještě prostor pro vznik nových mateřských center?

MV: Shodou okolností mám v Síti mateřských center, ve které také pracuji, na starosti schvalování a přijímání nových mateřských center. Jedná se většinou o mateřská centa vznikající jako svépomocné skupinky maminek, které se chtějí scházet. Dokud se budou chtít maminky scházet a dávat dohromady, tak mateřská centra budou pořád dál vznikat. Rodin s malými dětmi je strašně moc a je dobře, že maminky chtějí spolu něco dělat a nemusejí to být hned velká mateřská centra, které prodávají služby. Může to být skupinka pěti maminek, která chce požádat o grant na obci, na malé vesnici, musí si to jen zorganizovat. Prostor tu určitě je.

 

Text a foto: Karolína Hrdličková
Fotografie byly pořízeny v RC Andílek.

Tweet

Datum vložení: 28.04.2010 8:52:43