Jaroslav Flejberk: Všichni se ptají, proč mám tolik garáží, když nemám žádné auto
Matematik, spoluzakladatel a jeden z prvních členů Mensy v ČR, dlouholetý sběratel mechanických hlavolamů a patron výstavy Hry a hlavolamy, jejíž kulatý 20. ročník začíná již zítra v Novoměstské radnici v Praze. RNDr. Jaroslav Flejberk.
Jak dlouho sbíráte hlavolamy?
J.F.: Hlavolamy jsem začal sbírat v roce 1991, kdy jsem zjistil, že neexistují, že je nikdo nevyrábí. Proto jsem je v roce 1992 začal i vyrábět a poté také vyměňovat. V roce 1995 z toho byla první výstava. Hlavolamy tedy sbírám už 23 let.
Kolik hlavolamů ve své sbírce máte?
J.F.: Sedm tisíc. To je počet hlavolamů, které jsem vyřešil. Dál mám ještě dvě stě hlavolamů, které nevím, jak se řeší. Ty zatím čekají na zařazení do sbírky.
Kde tolik hlavolamů skladujete?
J.F.: V garážích. Počet hlavolamů už přerostl rozměry poliček. Všichni se ptají, proč mám tolik garáží, když nemám žádné auto. (smích)
Kolik máte garáží?
J.F.: Momentálně pět garáží. Člověk se k tomu nevrací tak často. Výstava Hry a hlavolamy je vlastně jediné místo, kde si mohu své hlavolamy prohlédnout krásně vystavené.
Který z Vašich hlavolamů je nejstarší?
J.F.: Můj dědeček si v roce 1962, kdy jsem se shodou okolností narodil, zkonstruoval svůj první hlavolam. Dochoval se a v mé sbírce má číslo jedna. Ten je nejstarší.
Máte nějaký nejoblíbenější hlavolam?
J.F.: Oblíbené jsou vždycky ty hlavolamy, které neumím vyřešit. Teď mě zaujal rozšroubovatelný ježek v kleci, který je udělaný stejným způsobem jako ve Foglarovi, to znamená, že má šroub po obvodu. S ním si teď hraji, nadchl mě. Samozřejmě je to také hlavolam Eternity, který je strašně složité vyřešit. Nikdo na světě ho dosud nevyřešil, takže nad tím pořád přemýšlím - jak to rozlousknout a získat dva miliony dolarů, které byly přislíbeny za jeho vyřešení. K tomu se pořád vracím, ale stále nevím cestu jak dál.
Podle čeho si vybíráte nové hlavolamy do své sbírky?
J.F.: Snažím se zapamatovat si, co nemám. Ne vždy se mi to daří, takže ne vždy se mi podaří koupit nový hlavolam a ve sbírce vznikají duplicity. Další kritérium je nápad, který mě zaujme a mám pocit, že to je věc, kterou musím mít. To se stává. Limitem je samozřejmě cena. Je spousta krásných vzácných hlavolamů, jejichž cena nad pět tisíc Euro způsobí, že si hlavolam vyfotím, ale nikdy ho mít nebudu.
Nemáte tedy žádnou písemnou databázi své sbírky? Všechno nosíte v hlavě?
J.F.: Je snem všech sběratelů pořídit si soupis, ale teď jsme ve fázi, kdy sbíráme. Věřím, že s důchodem, to bude za deset, dvanáct let, pořídím soupis a dám to dohromady. Ano, vím, že to je jediná chyba mé sbírky. Muži ale mají ve svých sbírkách chaos často. Doufám, že některá z mých dcer se jednou vrhne do toho, aby sbírku zorganizovala.
Kolik času věnujete skládání hlavolamů?
J.F.: Snažím se to spíš omezit. Ty doby, kdy jsem tomu věnoval osm, deset hodin, už jsou dávno za mnou. Takže dvě, tři hodiny denně, převážně na cestách. Zvlášť v tramvaji tím poutám pozornost. Mívám vždy něco v kapse a to zkouším skládat. Dvě tři hodiny denně je pěkné si pohrát, zkusit něco vyřešit, třeba na iPadu. Aby člověk neztratil kontakt, protože přibývají stále nové a nové věci.
Výstava Hry a hlavolamy slaví letos 20 let existence. Jak vznikla? Byl to Váš nápad?
J.F.: Nejdřív jsem se chtěl svou sbírkou pochlubit doma. Takže první výstavu jsem udělal doma v jedna plus jedna. Přišlo ale dvě stě lidí, takže se ukázalo, že to nebyl zcela správný koncept. V dalším roce jsme se proto přestěhovali do Domu z Kunštátu, kde byly čtyři místnosti, pak na Vltavskou do 100 m2 a nyní jsme v Novoměstské radnici, kde je výstavní plocha 300m2.
Jaké máte s výstavou Hry a hlavolamy plány do budoucna?
J.F.: Rozumně zvětšovat, mít více partnerů a více spokojených návštěvníků. Tak, aby si každý v pohodě mohl zahrát a byl spokojený.
Text a foto: Karolína Hrdličková
| Tweet |