Ententyky.cz

Je pochopitelné, že nová výstava musí respektovat místo, které je tradičním Husovým rodištěm a kde se v památném objektu nachází tzv. Husova světnička, spojovaná s narozením a dětstvím Jana Husa. Starobylost místa jihočeského Husince jako Husova rodiště uchovávající tuto tradici dokládají literární památky a doklady již z doby utrakvismu. Označení stavby jako Národní kulturní památka v roce 1978 v roce předcházely bohaté dějiny místa v době národního obrození i ve 20. století.

Výstava se soustřeďuje na tři husovské okruhy. V úvodní části je návštěvníkovi představen kontext Husova života, v ústřední části je přiblížen vlastní příběh reformátora a závěrečnou část tvoří reflexe Husovy osobnosti a odkazu.

V první části je Husův život zasazen nejprve do historického kontextu uvedením událostí v Českých zemích a Evropě ve 14. a 15. století. Dále do regionálního kontextu se zřetelem na národní, společenské a církevní aspekty husovské tradice v Husinci. V této úvodní části je také představeno vsazeno Husova působení do reformních proudů konce 14. a počátku 15. století. Jako představitelé reformního hnutí jsou vybrány tři postavy: Jan Viklef – Angličan, Konrád Waldhauser – německy mluvící kazatel, a Matěj z Janova – významný český teolog a myslitel husitské reformace. Je tak zdůrazněn mezinárodní a evropský charakter počátků české reformace. Charakteristickým společným znakem reformních snah je návrat „ke kořenům" – k Bibli, která se šířila v překladech do národních jazyků. Bible v evropském i českém reformním hnutí sehrála klíčovou roli, jak je zřejmé u Jana Viklefa, Matěje z Janova a Jana Husa.

Husův příběh je základním a ústředním obsahem i osnovou výstavy, představující jeho vzdělání, působení v Praze na univerzitě a v Betlémské kapli, exil, cestu do Kostnice a ukončení jeho života v Kostnici. Závěrečnou část tvoří reflexe Husovy osobnosti a odkazu v období reformace a protireformace, v době 19. a 20. století, Hus v protestantismu v Římskokatolické církvi a v Církvi československé husitské. Zvláštní pozornost je věnována Husovu vystoupení v souvislosti se světovou reformací v Německu, Švýcarsku a dalších zemích v podobě „Stromu reformace".

Výstava se koncentruje na tři základní místa spojená s Janem Husem: Husinec, Praha a Kostnice. Stručné medailony představují postavy, jakými jsou Jan Viklef, Konrád Waldhauser, Matěj z Janova, Michal de Causis, Jean Gerson, Štěpán z Pálče, Petr z Mladoňovic. Základními tématy jsou: reformní hnutí (reforma, reformace), Bible a její náboženský a kulturní význam, církev a společnost ve středověku (ideály a skutečnost), koncil (Kostnický koncil (1414-1418) jako významná evropská událost). Významným etickým tématem je svědomí.

Zvláštní zřetel je kladen na pietní a umělecké prvky výstavy. Centrálním a nejpamátnějším prostorem celé Národní kulturní památky a tím i výstavy je „Husova světnička". V její bezprostřední blízkosti se nachází „Husova modlitebna" vyjadřující spirituální rozměr této osobnosti projevující se modlitbou i duchovní písní.

K uměleckým prvkům náleží výtvarné řešení výstavy, včetně dřevěné plastiky „Pochodeň víry", dvou audiovizuálních programů „Ke kořenům" a dramatizace Husova procesu vycházející z dobových autentických svědectví. Ve venkovní části areálu Centra budou umístěny též tři plastiky studentů kamenické a sochařské školy z Hořic. Nově připravovaná expozice v Centru Mistra Jana Husa v Husinci je řešena v návaznosti na pietní charakter místa a sleduje jako své hlavní cíle hlediska poznávací, vzdělávací, ale i spirituální a kulturní.