Ententyky.cz

Z klášterního náměstí se můžeme vydat naučnou stezkou “Přírodou a dějinami Oseka”, zřízenou společnou prací dobrovolných ochránců přírody a pracovníku Horské služby. V současné době byl orientační systém této stezky obnoven ve spolupráci s referátem životního prostředí Okresního úřadu v Teplicích. Trasa začíná u kláštera, u něhož je první zastavení. Podruhé můžeme prodlít u dalšího ze dvou objektů první, nejstarší manufaktury v Čechách, založené již roku 1697. Dodnes se zde dochovaly dvě budovy kolmo k sobě otočené a vodní nádrž, využívaná kdysi k provozu manufaktury.

Dále pokračujeme v cestě podél Oseckého rybníka převážně listnatým lesem (jasan, dub, olše, bříza, habr, později přibývá javor, klen a modřín) s bohatstvím dalších rostlin. Mezi chráněné druhy patří vstavač májový a měsíčnice vytrvalá. Podejdeme železniční trať Most – Moldava a ocitneme se u dalšího zastavení naučné stezky, u mravenišť, převezených sem teplickými ochránci přírody z rezervace Vršíček u Bíliny, která musela ustoupit důlní výsypce.

Po chvíli se cesta obrací na sever a dovede nás bukovým lesem do skalního města mezi pískovcovité útvary chráněného přírodního výtvoru Salesiova výšina (422 m nad mořem). Ta byla nazvána jménem Salesia Krügnera, v letech 1835-1842 oseckého opata a velkého obdivovatele krušnohorské přírody. Chvíli putujeme touto tichou říší bizarních skalních bloků a mnohdy roztodivně rostoucích buků. V pískovcovitých slepencích se objevují četné otisky skořápek zkamenělých pradávných sladkovodních mlžů. [Skalní útvary v Salesiově výšiny]

Zanedlouho dojdeme k příkrému svahu. Zastavíme se u rulové skalní stěny, součástí krušnohorského zlomu, který vznikl v dávných geologických dobách jako důsledek vzájemného pohybu ker zemské kůry. Dostaneme se tak do oblasti, kde se mezi Hrobem, Mikulovem, Moldavou a Osekem těžilo stříbro. Dodnes se dochovalo několik štol. Kolem jedné z nich půjdeme. Je opředena mnoha pověstmi a zůstal jí název Čertova díra. Za třicetileté války do ní údajně házel sedlák Hans Krawatt z nedaleké Loučné za pomoci svých čeledínu švédské vojáky, které se jim podařilo zabít.

Brzy vyjdeme z lesa a ocitneme se na Krásné vyhlídce, z níž je vidět daleko do kraje. Tisíce turistů, kteří na ní vystoupili, mohli obdivovat úchvatný výhled na okouzlující krajinu s čarovnou siluetou oseckého kláštera v popředí. V okolních skalních dutinách a štolách po dolování přezimují netopýři. Pokračujeme dále a opět vstoupíme do lesa. Cesta začne prudce stoupat. V tuto chvíli se dostáváme do nejsevernější části naučné stezky, do prostoru rezervace Vlčí důl, vyplněného různě velkými kamennými vrásami, které jsou dokladem geologických procesu v prvohorách. Jedna z nich je vyhlášena chráněným přírodním výtvorem.

Samotná rezervace Vlčí důl je určena převážně k ochraně staré bučiny, v posledních letech, bohužel, částečně vytěžené. Vyskytovalo se tu množství doupných stromů, využívaných k hnízdění ptáků. Patří mezi ně datel černý, strakapúd velký, puštík obecný, doupňák, žluvy, kvíčaly, jestřáb lesní a řada dalších. Na hřebenech a vrcholech hor žijí tetřívci. Půjdeme-li tiše a opatrně, můžeme zde potkat jelena evropského a srnce, žije zde také prase divoké, z drobnějších zvířat veverka, kuna lesní a liška obecná.

Při sestupu Vlčím dolem budeme míjet zříceniny rozsáhlého hradu Rýzmburka, pocházejícího z let 1240-1250. V současné době není hrad z bezpečnostních důvodu přístupný. Stojí na vysokém skalnatém ostrohu, tehdy nezalesněném. Na nejvyšším a nejbezpečnějším místě jsou zbytky třípatrového paláce, vybudovaného na obdélníkovém půdorysu. Jihovýchodně pod ním se rozkládá lichoběžníkový horní hrad s válcovou hláskou a hranolovitou věží, k níž byla ve 14. století přistavěná kaple. Na tuto část pak navazují zbytky svažujícího se podhradí.

Další příjemná procházka nás vede kolem barokní kaple z roku 1721 a dále po úzké silničce, lemované loukami, zalesněnými svahy a zajímavou zástavbou.

Posledním zastavením naučné stezky je památník katastrofy na Dole Nelson III, při níž v roce 1934 zahynulo 142 lidí. Autorem pomníku odhaleného o rok později je akademický sochař Karel Pokorný. Odtud je již jen pár kroků do pohostinného Oseka.

Současný život v Oseku je poznamenám nejen soužitím s okolní nevšední přírodou, ale i bohatou historií, která zde zanechala množství utěšených památkových staveb, plastik a dalších výtvarných děl. Spočiňme tedy na chvíli, vezměme na vědomí nepomíjivou krásu těchto mlčenlivých, přece tak hovorných svědků a obraťme svůj pohled do minulosti. Budeme-li trpěliví, pochopíme leccos i z naší proměnlivé současnosti.