Ententyky.cz

Současná doba je přímo závislá na cestách, které spojují nejen jednotlivé vesnice a města, ale také lidi s lidmi a památnými místy.Ledčice dlouho žily myšlenkou na obnovu dávné polní cesty, která odtud kdysi vedla až k úpatí legendární hory Říp. Prvotním impulzem byla potřeba najít pozemky ve vlastnictví obce, pod jejichž povrch by mohlo být uloženo kanalizační potrubí směřující z Ledčic do Mnetěše tak, aby se dalo napojit na tamní vedení k čistírně odpadních vod ve Straškově. Při pátrání v katastrálních mapách bylo nalezeno původní zakreslení cesty, která vzala zasvé při pozemkových úpravách v době kolektivizace. Když už se tedy cesta opět nechala nově vytyčit, přišel nápad, využít ji nejen k zapuštění kanalizačního potrubí, ale také jako turistickou a cykloturistickou trasu. Shodou náhod se začala v tomtéž období skupina historiků a nadšenců zaobírat oživením historické obchodní Lužické cesty z Pražské kotliny k Baltu, jejíž trasa vedla i ledčickým katastrem. A tak obecní zastupitelstvo vesnice dospělo k názoru, že by staronová cesta do Mnetěše mohla suplovat část úseku oné Lužické cesty (Ledčice – Vražkov), která je dnes součástí silně frekventované komunikace Praha – Teplice a zároveň by vhodně navazovala na Dvořákovu stezku vedoucí z Kralup nad Vltavou.
    Protože stále ještě není doceněn význam, atraktivnost a kouzlo zdejší krajiny umocněné siluetou bájné hory Říp, Českým středohořím na obzoru a malebností podřipských vesnic jako významného návštěvnického fenoménu, byl nakonec celý projekt ještě rozšířen o zřízení naučné Stezky Praotce Čecha s několika zastaveními a doplněn alejovou výsadbou více než tří stovek stromů – javorů, lip, dubů, babyk a třešní ptáčnic. Tento záměr kladně ohodnotilo i Ministerstvo pro místní rozvoj a na akci poskytlo dotaci ve výši 510 tisíc korun.
    V široké spolupráci obce, školy, knihovny a ledčických občanů byly shromážděny materiály k vytvoření informačních panelů pro jednotlivá „zastavení“ na naučné stezce. Ty dnes seznamují návštěvníky se specialitami našeho regionu, jako jsou místní archeologické výzkumy, přírodní, dějepisné a zeměpisné zajímavosti, literární odkaz Podřipska, významné regionální osobnosti, zemědělství, domácí zvířectvo, cestování dříve a dnes s odkazem na Lužickou cestu, život na venkově od kolébky ke hrobu, místní lidové tradice, odívání, kuchyně a ochrana přírody. Dlouho pozapomenutý cíp naší vlasti se tak probudil k životu.
      Duchovní rozměr tomuto místu vždy dodávala Boží muka na zdejším rozcestí. Ta však byla v minulosti silně poškozena a nakonec úplně odstraněna. Součástí projektu se proto stala i obnova této drobné církevní památky. Nový podstavec je vytesán z hořického pískovce a opatřen letopočtem 2009. Původní litinový kříž zrestauroval a tělo Krista pozlatil sochař a restaurátor Karel Meloun.
     Při vstupu na naučnou stezku, i na několika dalších místech podél stezky, jsou návštěvníkům k dispozici odpočinková místa opatřená masivními dřevěnými prvky a odpadkovými koši. Celá trasa je jen mírně svažitá, působí přehledně, klidně a pohodově, takže je celoročně vhodná i pro méně zdatné turisty, rodiny s dětmi, či seniory.
    Pokud by návštěvník chtěl projít všechna krásná místa naší vlasti, uchodil by si nohy. Ale určitě nepochybí, zamíří-li k nám, na Podřipsko.