Ententyky.cz

V čele dobrovolníků, kteří materiál sbírali byl učitel Štěpán Karel Vydra, pozdější první správce a zakladatel muzea. Po skončení Krajinské výstavy bylo 275 předmětů zapůjčeno do Prahy  a po vrácení se spolu s ostatními sběry staly základem muzejních sbírek.

Rozhodnutí o zřízení muzea padlo na schůzi městského zastupitelstva 20. prosince 1895. Muzeu byly věnovány dvě místnosti v nově postavené měšťanské škole.

Vlastní činnost muzea  pro veřejnost byla zahájena 8. 9. 1898. Otevřeno bylo v neděli dopoledne. Muzeum prospívalo a také přibývalo sbírkových předmětů, např. byla vytvořena celá sbírka cechovních památek. V roce 1911 Š. K. Vydra náhle umírá a dalším správcem muzea se stává ředitel měšťanské školy Hynek Brejcha. Ten v roce 1919 odešel do důchodu a novým správcem muzea se stal Karel Němec, který svoji funkci vykonával až do roku 1972. Nové prostory pro stále se rozšiřující sbírky získává muzeum v zámku a to za podpory hraběte Kinského, tehdejšího majitele panství. V expozici parohové chodby je vystaven dochovaný originál děkovného dopisu spolku jeho Jasnosti za jeho podporu a zdarmé poskytnutí prostor pro muzeum. Stěhování probíhá v roce 1920. Karel Němec udržoval muzeum ve vzorném pořádku, svědčí o tom i revizní zpráva dr. Fridolína Macháčka z roku 1935, ve které je Horažďovické muzeum zařazeno mezi dobře vedená česká muzea.

V době druhé světové války byla činnost muzea omezena, povinně se vyřazovaly závadné předměty ze sbírek (např. seznamy legionářů, čsl. mince a další). Z obavy před leteckými útoky byla většina sbírek z muzea odnesena a ukryta. Po válce, ještě před otevřením, se muzeum stěhovalo znovu. Byly mu poskytnuty prostory bývalého bytu hraběte Kinského, který po válce musel na základě konfiskací panství a zámek opustit. K výstavním prostorám přibyl i velký sál a zámecká kaple. Po přemístění sbírek a přípravě na otevření přišlo najednou rozhodnutí, aby byly sbírky opět vystěhovány a muzeum uvolnilo prostory pro ubytování vojska. Jenom díky úsilí Karla Němce a jeho výborné pověsti v muzejních kruzích bylo toto nebezpečí odvráceno. Muzeum bylo znovuotevřeno v roce 1946 a ve stejných zámeckých prostorách je dodnes.

Expozice:

Mineralogie

Vystaveno je přes 500 mineralogických ukázek z jedenácti nalezišť v okolí Horažďovic, např. křišťály, záhnědy, spinely, diopsidy a korundy.

Středověk

Velice zajímavý je vystavený soubor dokladů o působení a rozvoji cechů. Jedná se o datované cechovní truhly, pohřební prapory a korouhve. Evropsky výjimečný je kadlub na odlévání kachlů z roku 1677. Umění středověku je zastoupeno renesanční skříní a gotickými plastikami.

NOVOVĚK

Válečná historie

Husitské bouře a třicetiletá válka těžce dolehly na Horažďovicko. Výmluvnými svědky jsou části zbroje kyrysníka s otvory po střelách, válečná sekyra a halapartny.

Otavské perlorodky

Perlorodka říční potřebuje ke svému životu čistou vodu. V řece Otavě se vyskytovaly od pradávna. V roce 1594 byla v artikulích Děpolda Švihovského písemně  ustavena jejich ochrana před pytláky.

Na přelomu 18. a 19. století  založili tehdejší majitelé panství Rummerskirchové  umělý chov perlorodek v zámeckém náhonu. Násada byla přivezena z Holandska.

Lastury se při výlovech otevíraly speciálním nástrojem, zvaným klíč. Perla se vyjímala stříbrnou lžičkou, aby se dotykem ruky neztratil lesk.

Ve 20. století se kvalita vody v řece s rozvojem průmyslu rychle zhoršovala. Perlorodek ubývalo a poslední výlov byl v roce 1944. Po druhé světové válce byly perlorodky silným znečištěním řeky zcela vyhubeny.

Židé v Horažďovicích

Osídlení Židů v Horažďovicích je doloženo od třicetileté války. V roce 1684 byla postavena synagoga, založena škola. V průběhu 19. a 20. století se stali Židé hybnou silou průmyslu ve městě. Město jim tak vděčí za prosperitu a růst investic.

Druhá světová válka znamenala bohužel konec židovské komunity. Do koncentračních táborů bylo transportováno 118 osob včetně žen a malých dětí. Zpět se vrátilo pouze sedm přeživších. Synagoga byla v roce 1980 zbourána.

Vystaveny jsou zachované části vnitřního zařízení synagogy, listinné dokumenty po obětech koncentračních táborů a unikátní dřevěný náhrobek emigrantů z Haliče z roku 1915.

Zámecká koupelna

Pracovna a Zámecký pokoj

Tyto dvě místnosti patří k zámecké části muzea. V pokoji je šestipedálový klavír z roku 1827, intarzovaný nábytek a porcelán z Míšně z let 1730–1774. Modrý salonek je zdoben výmalbou s rostlinnými a krajinnými motivy. Vystaveny jsou v něm předměty s náboženskou tématikou, kromě jiného také cínová plastika Krista z roku 1623.

Šestipedálový klavír

Klavír byl vyroben v roce 1827 Adalbertem Stabernackem v Dobré Vodě u Březnice. č. p. 1. Výrobce piana, který pocházel z rodiny truhlářů a řezbářů, žil v letech 1789–1864. Vyučil se u Antona Waltra ve Vídni, který dodával nástroje i pro Wolfganga Amadea Mozarta. Jeden z Waltrových klavírů je dodnes k vidění v Mozartově muzeu v rakouském Salzburgu.

Parohová chodba

V znovuinstalované chodbě jsou originální paroží jelení a mufloní zvěře s dedikací sestřelení a revíru po Kinských.

Expozici obohatí i instalace věnovaná vývoji otopných zařízeních. Tato část bude instalována kolem krbu ve kterém byly v roce 2004 nalezeny nedopálené archiválie po Kinských. Ve vitrinách jsou tyto originální listiny, výčty zastřelené zvěře a osobní dokumenty na rodinu Kinských dočasně instalovány.

Lidová kultura Horažďovicka

Vystaveny jsou části krojů z 18.–19. století, např. čepce, šněrovačky, pleny, dětské čepečky. Unikátní je dochovaný mužský kabát ze  sukna. Ze stejné doby pocházejí podmalby na skle ze Šumavy. Kompletní prácheňský kroj je z konce 19. století.

Kolotoč loutek