Lucie Fialová: The Tap Tap - Řiditel autobusu
Mohlo by se zdát, že kapely The Tap Tap je v poslední době všude plno. Letos na jaře uvedla na Nové scéně Národního divadla unikátní divadelní představení Nefňuka, na podzim se chystá vydat nové studiové album, připravuje velký prosincový koncert v pražském Karlíně… A především u Nakladatelství Paseka vyšla první kniha napsaná s Tap Tap a o Tap Tap.
Řiditel autobusu mapuje téměř dvacetiletou historii nevšední hudební skupiny složené z tělesně postižených studentů a absolventů Jedličkova ústavu. Během své existence si kapela poctivě prošlápnula své místo v českém šoubyznysu a mnohokrát úspěšně reprezentovala Česko i v zahraničí. Knížka však rozhodně není jen biografií kapely a může být zajímavá i pro ty, kteří nejsou zrovna zarytí fanoušci The Tap Tap.
Vlastně jde o sondu do života hendikepovaných; co řeší, co jim vadí na přístupu zdravých lidí k nim a podobně. Čtenáři se dozví, jaké to je být opilý na vozíku, jak to řeší, když potřebují na záchod a asistent má zpoždění, jaký je život, když má člověk 100 centimetrů a v obchodech nedosáhne do regálů, ale i spoustu hlubších věcí - o hledání partnerů, o smyslu života, o vyrovnávání se s nemocí.
„Pro mě osobně byl půlrok strávený s The Tap Tap docela zásadní terapií,“ říká o své zkušenosti autorka knihy Lucie Fialová. „Prožívala jsem zrovna takové lehce sebelítostivé období, ale člověk prostě přestane řešit svoje bolístky, když tráví čas s lidmi, kteří mají objektivně velké zdravotní potíže a přesto jsou veselí, plní energie a ještě tu energii rozdávají dál na koncertech. Možná to zní jako klišé, ale já si opravdu myslím, že hlavní přínos toho, když vozíčkáři vedou aktivní život - protože je v tom stát nebo společnost nějak podpořila - není v tom, že dávají příklad ostatním hendikepovaným, ale především je to důležité poselství pro většinovou, zdravou společnost. Protože kdybychom při pohledu na ně fňukali my zdraví, tak to bychom byly úplné bačkory.“ Knížku podle ní rozhodně nemá přinášet zjihlé povídání s postiženými chudáky. Se členy kapely se nevyhýbali žádným tématům, a na mnoha místech se dobrali opravdu zajímavých věcí.
Knihu doprovází zpěvník nejlepších písní souboru a Almanach černého humoru, sbírka nejotrlejších českých kreslených vtipů nejen o vozíčkářích, kam přispěli Milan „Fefík“ Podobský, Marek „Setík“ Setikovský, Marek Douša nebo „Marty“ pohl alias Řezník.
Lucie Fialová (1980), novinářka, překladatelka, matka a jogínka. Vystudovala mediální a komunikační studia na FHS UK, prošla redakcemi iDNES.cz, Instinktu a Hospodářských novin, nyní je na volné noze. Jako dramaturgyně a scenáristka spolupracovala na dokumentárním filmu o psychiatrické péči Paralelní životy. Odjakživa fandila těm, kteří nejsou favority.
"Ze svého prvního hraní s Tap Tapem se dodnes nemůžu vzpamatovat." - Dan Bárta
"Zpočátku se to jevilo, že žádají o výpomoc mne, ale pomoc jsem si odnášela já." - Eva Holubová
"Asi to bude znít divně, ale já jim závidím." - Tomáš Hanák
| Tweet |