Ententyky.cz

Původní farní kostel stával v Sokolově již koncem 13. století. Patronátní práva ke kostelu měla vždy místní vrchnost. Nejstarší podobu kostela neznáme, ale vzhledem k postavení Sokolova jako malého poddanského města, šlo pravděpodobně o velmi prostou stavbu. Starý kostel byl zničen v roce 1632 při bojích se saským vojskem. V letech 1632-1637 byl obnoven v pozdně renesančním stylu. Znovu byl přestavován barokně v letech 1671-1681 za Jana Hartvika Nostice - budovatele zámku a kláštera v Sokolově. V roce 1672 byl také původně děkanský kostel povýšen na arciděkanský.

Chrám je raně barokní, jednolodní se zajímavým vnějškově oblým a uvnitř polygonálním presbytářem, s pravoúhlými přístavky po stranách a velkou předsunutou věží na západní straně. Věž je ve dvou patrech hranolová, od třetího patra polygonální, členěná mezipatrovými římsami.

[Noční pohled na věž sv. Jakuba staršího v Sokolově] Barokní portál hlavního vstupu do kostela je datován rokem 1684. Věž byla stavěna v letech 1680 - 1681 a nucené práce na její stavbě vykonávali za trest nevolníci - účastníci velkého selského povstání z roku 1680. Věž svým typem patří ke stavbám ovlivněným saskou renesancí a podobné stavby se vyskytují i na jiných místech západních a severních Čech. Je zastřešena barokní bání s lucernou. V září roku 1873 při požáru města vyhořel i kostel a původní barokní báň se zřítila. V původní podobě byla obnovena až v roce 1880. Na jednolodní prostor kostela navazuje presbytář sklenutý křížovou klenbou s lunetami. Stěny lodí jsou členěny plochými pilastry, na klenbách je zajímavá renesanční štuková výzdoba. Strop lodi je klenutý, plochý, zrcadlový s lunetami. Po obou stranách kostelní lodi jsou panské oratoře. Hudební kruchta na pilířích je podklenuta křížovými klenbami a pásy. Vstupní síň kostela v přízemí věže je zaklenuta renesanční hřebínkovou klenbou. Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní. Cenná je pískovcová křtitelnice z roku 1679. Hlavní oltář je z roku 1756 představuje hodnotnou portálovou prostorovou oltářní architekturu uprostřed s dominantní sochou patrona kostela sv. Jakuba. Kolem něho jsou sochy světců v životní velikosti, které vyřezal sochař a řezbář Jakub Eberle. Dva postranní oltáře jsou z doby po roce 1760 a pocházejí ze zrušeného servitského kostela sv. Michala v Praze. Oltáře pocházejí z dílny známého pražského sochaře Ignáce Platzera. Na konzolách po stěnách lodi jsou umístěny sochy světců z roku 1701. Na novějším oltáři pod kruchtou je socha Panny Marie - Immaculaty ze 16. století. Chórové lavice jsou barokní z poslední čtvrtiny 17. století a kazatelna pochází z druhé poloviny 18. století a má vyřezávanou figurální a ornamentální výzdobu.

Kostel prošel poslední novodobou opravou v letech 1993-1994, kdy byly obnoveny fasády, se snahou napodobit původní barokní barevnost omítek.