Ententyky.cz

Kostel byl založen Benediktýny z Ostrova asi v letech 1130 až 1150 jako románská basilika. První zpráva o kostelu byla zaznmenána r. 1137 pokračovatelem Kosmovým. Praví se o zázračném uzdravení jedné ženy před kostelem sv. Gotharda, postaveným šlechticem a velmožem Mladotou. Jméno velmože Mladoty se vyskytuje za doby českého knížete Sobeslava I (1125-1140) jako svědka směnné smlouvy o Tuřany. Mladota je zmiňován roku 1205 jako hlavní dobrodinec ostrovského kláštera. Chrám vznikl patrně dříve než osada Slaný se stala středem kraje. Benediktýnum patřila osada mezi chrámem a Slánskou horou. Teprve později bylo osadě vymoženo právo trhové, které vedlo k rozšíření osady nad chrám. Chrám byl začleněn do opevnění dodatečně. V 13.století se majetek benediktýnů značně rozšířil a po r. 1277 zahrnoval celé vsi Jemníky, Humny, Libušín, Vinařice, Žehrovice, část Pcher a Vinařickou horu. Roční výnos ovčárské vinice činil 12 kop grošu. Roztroušené okolní statky bránily rozvoji města a proto za krále Václava II byl majetek kláštera směněn. Duchovní správou byl klášterem jmenován probošt, který byl vybrán z řad mnichů. Dochovaly se zprávy o úmrtí probošta Dominika (r. 1357) a o jmenování mnicha Detřicha. Detřich vedl četné spory a zřejmě jeho život byl velmi pohoršlivý. Po jeho smrti nastoupil r. 1396 probošt Oldřich. Nástupy dalších duchovních zmíníme stručněji: 1413 Mikuláš, 1416 Bohuslav. Roku 1420 bylo město obsazeno Husity, benediktýni vypuzeni a obec dosadila kněze pod obojí. Gotická přestavba ve 14. století nahradila původní kostel. Kolem kostela byl hřbitov. Probošství tedy patřilo k ostrovskému klášteru u Davle až do jeho zboření husity v roce 1425. Léta 1425 – 1623 patří době ultrakvistické. Jako duchovní správci jsou zmiňováni: 1454 Jakub, 1479 Jan, 1531 kněz Jiřík, jenž "zamenaje čas nebezpečný, morní, ucčinil kšaft, v nemž obmyslil znamenitým odkazem bratřinu literátů ve Slaném". 1548 kněz Jan, 1562 kněz Ondřej, 1565 Vavřinec, Jan de Porta se nepohodnul s konšely a odešel r. 1581. Nástupcem byl kněz a spisovatel Vavřinec Leander Rváčovský, ale i ten měl spory s pány slánskými. Od roku 1623 je děkanství katolické. Přestavba kostela do dnešní podoby byla zahájena v druhé polovině 15. století, avšak dokončena až r. 1520. K dochovaným památkám patří křtitelnice a zvony z 15. století a barokní varhany od Antona Reisse z let 1782-4. V uplynulých padesáti letech působili v duchovní správě tito kněží:
P. A. Komanec byl po r.48 komunisty uvězněn a zemřel v žalári.
P. Rudolf Zimandl byl nejprve kaplanem P. Komance a po jeho zatčení převzal duchovní správu. Zanedlouho však byl z vetší slánské farnosti přeložen do Vraného a posléze mimo slánský okres do Mcel u Nymburka.
P. Zdražil, získal státní souhlas pro slánskou farnost po P. Zimandlovi. Avšak nezískal si mnoho důvěry farníků, kteří dlouhá léta dojížděli za bohoslužbou do okolních vesnic.
V té době ve Slaném bydlel salesián propuštený z vězení, P. Karel Maria Polák. Ten sloužil tajně bohoslužby v soukromých bytech invalidů a vyučoval náboženství. P. Polák koncem šedesátých let dostal státní souhlas a odešel do Slavonína u Olomouce.
P. Josef Šebek byl salesián a působil do r. 1971. Vychoval jediného slánského bohoslovce.
P. Stanislav Prokop vychovaný P. Šebkem byl krátce jeho nástupcem. Započal náročnou celkovou opravu fasády chrámu. Zavedl pravidelné schůzky farníků. Brzo však jeho činnost byla trnem v oku komunistům a musel odejít ze Slaného.
P. Jiří Dítě působil do začátku osmdesátých let. Byl členem Pacem in Terris.
P. Jan Brodský byl farářem asi 2 roky a odešel do civilního zaměstnání. Poté nejaký čas sloužili bohoslužby kneží z okolí, především františkánský kněz z Velvar, P. František Houška.
P. Alois Hurník salesiánský kněz, byl velmi oblíben a působil až do pádu komunismu, kdy odešel do salesiánské komunity v Plzni. Zavedl tajnou výchovu náboženství pro děti a organizoval neméně tajné prázdninové "chaloupky", vedené salesiány. Za jeho působení došlo k nezbytným úpravám elektrické instalace v chrámu, včetne ozvučení mikrofonem. Po něm nastoupil součaný duchovní, P. Pavel Táborský.