Wintonovy děti odhalí v sobotu vzpomínku svým rodičům
Pražské Hlavní nádraží se stane trvalým místem vzpomínky na rodiče Wintonových dětí. Památník rozloučení v podobě repliky dveří vlaku umístí ´děti´ do prostoru chodby k odjezdu vlaků. V sobotu 27. května ho pak osobně Wintonovy děti slavnostně odhalí za přítomnosti svých potomků z celého světa, řady českých i zahraničních osobností a těch, kteří přispěli. Památník bude připomínat odvahu a lásku všech rodičů, kteří poslali své děti do Anglie, aby jim zachránili život.
Sbírka na Památník rozloučení se konala od července 2016 do dubna 2017. Spolek Farewell Memorial – Památník rozloučení založily Wintonovy děti jako trvalou památku s cílem vyjádřit vděčnost svým rodičům za podruhé darovaný život. „Promarnili jsme mnoho času a čekali příliš dlouho s projevem vděčnosti. Nás, kteří jsme živým svědectvím, rychle ubývá. Památník je poděkování a trvalá připomínka hrdinského činu našich rodičů, jejich obětavé lásky, odvahy a sebezapření,“ říká Lady Milena Grenfell-Baines, jedno z Wintonových dětí.
„Tak rychle shromáždit dostatek finančních prostředků bylo možné jen díky velkému pochopení pro náš úmysl a štědrosti lidí,“ dodává Zuzana Marešová, Wintonovo dítě a jedna z iniciátorek památníku.
Památník rozloučení je přesná replika dveří z osobního vagónu III. třídy řady Ca, tedy stejného, jakým v roce 1939 vycestovalo z Prahy díky Siru Nicholasi Wintonovy 669 převážně židovských dětí. Tvůrce dřevěných dveří s vnějším oplechováním se inspiroval především v dochovaném vagónu transportu Wintonových dětí, které vlastní muzeum v Bratislavě. „Vagónům se říkalo tzv. pancéřáky. Byl jsem si jich nafotit víc, měl jsem k dispozici také nákresy. Výroba trvala zhruba dva měsíce a dveře jsou opravdu autentické. Je to moje třetí práce tohoto druhu a je dobré, že se takto historie zachová pro budoucnost. Já sám jsem narozený deset let po válce a vím, jak je to důležité,“ říká Jozef Majtáň, restaurátor z Topolčan.
Autentické dveře doplní skleněná deska, která bude mít z jedné strany vypískované dětské ruce a z druhé strany ruce dospělých. O podobě památníku rozhodly Wintonovy děti samy. „Shodli jsme se, že to je naše největší vzpomínka. Když jsem se dívala ven z vlaku na rodiče, viděla je, jak pláčou a všichni tiskli ruce na sklo,“ říká Zuzana Marešová, která odjela Wintonovým vlakem i se svými dvěma staršími sestrami, když jí bylo 7 let.
Skleněnou tabulku o velikosti 40 na 80 centimetrů vyrobil Jan Huňát z olovnatého křišťálu. Jako modely posloužily ruce právě Zuzany Marešové a Lady Mileny Grenfell-Baines. Malé ruce patří jejich pravnoučatům. „Dospělé ruce vystupují z okna ven, ty bylo nutné přilepit, naopak dětské jsou jakoby vtisklé dovnitř z druhé strany,“ upřesňuje sklář Jan Huňát.
Památník stojí na žulovém podstavci s nápisem Památník rozloučení – Farewell Memorial. Celkem váží okolo tří tun. Vedle na zdi je deska s krátkým vysvětlením k památníku, který Wintonovy děti věnují Správě železniční a dopravní cesty, která se bude starat o jeho údržbu.
„Ruce jsme zvolili jako symbol loučení, ale naše přání je, aby nemusely být v budoucnu jen symbolem loučení ale i vítání,“ uzavírá Zuzana Marešová.
Wintonovy děti současně věnují památník také rodičům dětí z Kindertransportu, který v roce 1938 zorganizoval německý žid Wilfrid Izrael a zachránil tak deset tisíc dětí z Rakouska, Německa i Polska, kterým se do dneška říká "Kinder". Wilfrid Izrael byl známý v Anglii jako "Záchrance z Berlína " ale zahynul při leteckém neštěstí a jeho příběh téměř zanikl.
Sir Nicholas Winton zachránil před transportem do koncentračních táborů celkem 669 dětí. Zemřel 1. července 2015 ve věku 106 let.
| Tweet |