Vzteklina je pro cestovatele stále aktuální hrozbou. Týká se více než 150 zemí světa
Vzteklina neboli rabies je virové onemocnění, které je smrtelné. Přenašečem vztekliny mohou být všichni savci, ale v 99% případů jsou to psi. Jakmile vir napadne centrální nervový systém, už neexistuje žádná možnost infikované osobě pomoci. Česká republika patří mezi oblasti vztekliny prosté, ale celosvětově dochází každý rok až k 60 000 případů úmrtí člověka vzteklinou. Nejrizikovějšími oblastmi jsou Asie, Afrika a Latinská Amerika. Vzteklina se však týká více než 150 zemí světa včetně Turecka nebo Řecka. Eliminovat vznik onemocnění vzteklinou na cestách je možné formou preventivního očkování před vycestováním do rizikové země.
Největšímu ohrožení se vystavují cestovatelé, kteří míří do endemických oblastí Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Více než 50% vztekliny způsobené pokousáním psem je hlášeno v Asii. Například v Indii dojde přibližně každé 2 vteřiny k pokousání člověka psem a je zde odhadováno až 50 tisíc případů nakažení vzteklinou za rok, z nichž až 20 tisíc končí úmrtím. Další rizikovou oblastí je Čína s více než tisíci případy úmrtí na vzteklinu ročně. Vyšší riziko znamenají pobyty ve volné přírodě, na venkově nebo v oblastech s omezeným přístupem ke zdravotní službě.
Zdrojem nákazy mohou být z domestikovaných zvířat kromě psů také kočky, případně skot. Z volně žijících zvířat jsou to skunkové, lišky, mývalové, vlci, tchoři, hyeny nebo netopýři.
Vzteklina přenášená netopýry je častou příčinou úmrtí v USA, Kanadě a stává se zdravotním rizikem v Austrálii, Latinské Americe a Evropě. Na pozoru by proto měli být lidé, kteří provozují jeskyňářství.
Nakažené zvíře se většinou chová nestandardně, buď je zuřivé a vzteklé nebo naopak přítulné, bez známek plachosti. Záleží na formě vztekliny. Častým příznakem je pěna u tlamy.
V rizikových oblastech je doporučeno vyhýbat se jakémukoliv kontaktu s domácími, ale i volně žijícími zvířaty. K přenosu onemocnění totiž dochází nejčastěji slinami nakaženého zvířete a stačí k němu pouhé olíznutí poraněné kůže člověka.
Virus vztekliny se nešíří krví, ale putuje do mozku nervovými vlákny. Postihuje centrální nervový systém. První příznaky onemocnění se objevují v průměru 10 dní až 6 měsíců po nakažení. Pacient může trpět horečkami, křečemi, malátností, nespavostí nebo nechutenstvím. Pociťuje mravenčení po těle a svědění v místě poranění, i přestože rána může být už zhojena. Podrážděnost, úzkostné stavy a produkce nadbytečného množství slin patří také k projevům onemocnění. V případě, že se vir dostane do mozku, nakažený člověk umírá.
Děti, vzhledem k jejich malému vzrůstu a větší náchylnosti navazovat se zvířaty kontakt, jsou ve zvýšeném riziku onemocnění. Často také neinformují rodiče o blízkém kontaktu se zvířetem.
Dojde-li ke kousnutí, škrábnutí či olíznutí poraněné kůže člověka infikovaným zvířetem, hraje velkou roli okamžité a včasné podání vakcíny proti vzteklině. První vakcína se musí podat v den kontaktu s infikovaným zvířetem, navíc spolu s imunoglobulíny, protilátkami, které nemusejí být v rizikových oblastech dostupné.
Nejdůležitější po kousnutí, škrábnutí či olíznutí poraněné kůže infikovaným zvířetem je první pomoc. Ránu je třeba vymývat mýdlovým roztokem nebo roztokem s detergentem, který dokáže narušit obal viru. Po tomto zákroku existuje velká pravděpodobnost, že napadený člověk vzteklinou neonemocní. V druhé fázi je vhodné provést desinfekci alkoholem, nejprve je ale nutné vypláchunout mýdlo, protože snižuje aktivitu desinfekčního prostředku. Pokud napadený člověk nebyl dosud očkovaný, hraje velkou roli okamžité a včasné podání vakcíny proti vzteklině. První z pěti vakcín se musí podat ještě v den kontaktu s infikovaným zvířetem spolu s imunoglobulíny, protilátkami, které ale nemusejí být v rozvojových zemích dostupné. Pokud jde o člověka již naočkovaného, pak je potřeba jen 2 dávek vakcín k přeočkování a není třeba podávat imunoglobín, protože předem očkovaný člověk už má v těle potřebné protilátky.
"Jednou očkovaný člověk základním schématem a jednou přeočkovaný by na vzteklinu neměl zemřít," říká Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., vedoucí lékař Centra očkování a cestovní medicíny při Poliklinice II. Čeští cestovatelé mají možnost nechat se naočkovat vakcínou Rabipur, která na trhu existuje již třicet let a je registrována ve více než 60 zemích světa včetně endemických oblastí. "Pokud se člověk rozhodne pro očkování před cestou, tak je nejlepší aplikovat tři dávky: v den 0, v den 7 a v den 28. Kdyby spěchal je možné třetí dávku předsadit na den 21. Ochrana nastává kolem 4. týdne a trvá 2 - 5 let," doplňuje Jiří Beran.
Vakcína je vhodná pro všechny věkové kategorie, očkovat je možné po absolvování základního očkovacího schématu, ideálně však až kolem 5. roku věku. Pro pobyty v hotelech v ohrožených oblastech není očkování potřeba.
| Tweet |