Ententyky.cz

Projekt MADE BY vrací matkám v azylových domech naději

Mimo samotné finanční vzdělávání dává projekt zapojeným matkám šanci získat důležité pracovní návyky a přivýdělek prodejem vlastnoručně šitých výrobků. V pilotním roce 2013/2014 jsou do projektu zapojeny dva azylové domy, a to Azylový dům pro ženy a matky s dětmi o. p. s. Vsetín a Azylový dům pro matky s dětmi – Osek – Centrum „Rodina v tísni“.

Do speciálního programu bylo zapojeno přibližně 40 matek z obou azylových domů, které po dobu 10 měsíců (od července 2013 do června 2014) absolvují hned několik částí projektu.

Teoretická část probíhá formou pravidelných seminářů, na kterých dostávají ženy praktické tipy a rady na co si dát pozor, jak se bránit, jak mít finance pod kontrolou či jak se vypořádat s dluhy. 

Paralelně s teorií probíhá i část praktická, ve které ženy vyrábějí nejrůznější výrobky (přívěsky na klíče, bačkory, panenky s příběhem atp.), které následně nadace ve spolupráci s partnery nabídne veřejnosti s cílem je prodat a získat tak pro každou zapojenou maminku korunu navíc. Všechny ženy zapojené do projektu během roku ušijí „svou“ panenku, kterou opatří svým vlastním příběhem. Tento terapeutický nástroj jim pomůže „vypsat se“ z minulých křivd a bolestí, kterými rodina prošla, oprostit se od minulosti a začít nový život i díky nově nabytým znalostem a dovednostem.

Poslední část projektu se věnuje hodnocení. V této fázi bude každý spolupracující azylový dům posílat hodnocení a posun v práci s jednotlivými ženami.

Projekt MADE BY, finanční gramotnost pro matky a ženy v azylových domech, byl odstartován na podzim minulého roku a nyní dostává opět prostor ukázat své výsledky a představit své další aktivity. V rámci Velikonočních trhů se 3. dubna 2014 prodávaly výrobky matek z azylových domů, které se do projektu zapojily. Prodej výrobků již matkám vynesl necelých 50 tisíc korun. Výrobky těchto odvážných žen je možné pořídit i přímo v sídle Nadace Terezy Maxové dětem.

Azylové domy pro matky s dětmi zaujímají v systému sociálních služeb významnou roli. Jsou určeny ženám, které nejsou schopny vlastními silami řešit náročnou životní situaci a potřebují proto pomoc státních či nestátních institucí. Ať už se jedná o ženy na mateřské dovolené, ženy po rozpadu partnerského vztahu, které si kvůli své finanční situaci nemohou zajistit bydlení, či oběti domácího násilí, možností pobytu v azylovém domě získají matky s dětmi zázemí a nemusí tedy být od sebe odloučeny. Tato služba tak slouží jako významná prevence umístění dětí do dětských domovů.

„Základním posláním naší nadace je umožnit všem dětem vyrůstat v rodině, a proto se ve svých aktivitách zaměřujeme také na prevenci nežádoucího odebrání dítěte z rodinného prostředí,“ říká Terezie Sverdlinová, ředitelka Nadace Terezy Maxové dětem, a dodává: „Ve většině případů je důvodem pobytu v azylovém domě špatná finanční situace rodiny, kterou je třeba důsledně řešit.“

Více informací o projektu se dozvíte na webových stránkách Nadace Terezy Maxové dětem.

Životní příběhy žen z azylových domů

Příběh první:

Jmenuji se Eva, je mi 36 let a pocházím z Postoloprt. Když jsem se s Janem seznámila, věděla jsem, že to bude velká láska. Taky že ano. Pouto, které nás k sobě táhlo, trvalo skoro pět let, a proto jsme usoudily, že je na čase se přestěhovat. Mezitím se nám narodily dvě krásné dcery. Po narození druhé dcery se začal Jan chovat nějak divně, nejdříve mi začal brát peníze, nechal mi akorát na potřeby pro děti a na jídlo… i když občas ani to ne. Začal pomlouvat moji rodinu, až jsem došla k tomu, že mě má vlastní rodina nemá ráda. Později mi zakázal se stýkat s kamarádkami, o kterých tvrdil, že ode mě chtějí jenom peníze. 

Tohle psychické deptání mě naprosto zlomilo, byla jsem na vše sama a ještě k tomu opuštěná. Později přišla první facka, následovaly omluvy za to, co mi udělal. Přinesl květy a druhý den mě opět uhodil. Jak šel čas, začal být závislý na alkoholu a drogách. Když přišel domů napitý, byl ještě více agresivní. Postupem času mě silně a nepřiměřeně fyzicky napadal. 

Jednou jsem s dcerami utekla ke známým. Přišel si pro nás a odtáhnul nás domů, přitom mi zlomil klíční kost a jedno žebro. V nemocnici jsem nic neřekla a vymýšlela si nesmyslný příběh o pádu ze schodů. Po návratu z nemocnice mi začal vyhrožovat, že ublíží dětem. Sebrala jsem svou poslední odvahu a utekla i s dcerami na městský úřad, kde jsem jim konečně všechno řekla, jak mě fyzicky napadal a psychicky týral.  Jan byl vzat do vazby, ještě nyní čeká na rozsudek.

Sociální pracovnice mi poskytla informace o azylovém domě Centrum „Rodina v tísni“. Hned poté jsem tam zavolala s prosbou, že nemám s dcerami kde bydlet. Měla jsem velké štěstí, měli volné místo a ubytovali mě i s mými dcerami. Všichni pracovníci v azylovém domu jsou moc hodní a ochotní a pomáhají mi se opět postavit na vlastní nohy a začít znovu žít.

Příběh druhý:

Žila jsem od útlého dětství s matkou a otcem jako každé obyčejné dítě. Bohužel ne jako každé obyčejné dítě si na své rodiče pamatuji s hřejivým pocitem u srdce. Matka nebývala vůbec doma, jelikož musela vydělávat peníze. Můj otec byl s námi doma každý den, jelikož byl v invalidním důchodu. Jeho nízké příjmy ho vedli k pocitu viny, který si dokázal vyzlít na mě a mých sestrách. 

Když si dnes zavzpomínám na své dětství, vidím svého otce jako velmi zásadového a přísného člověka. Později otec zemřel. V domácnosti po smrti otce docházelo k velkým neshodám, a proto jsem opustila svou matku a své sestry. Dnes si uvědomuji, že byla chyba dát své srdce prvnímu muži, na kterého jsem narazila, ale bohužel jsem toužila po lásce. S přítelem jsme podle mě měli krásný vztah. Po dvou letech nás potkala osudová rána. Jednoho podzimního večera jsem přišla o svého nenarozeného syna. Smutek postihl naše partnerství natolik, že můj muž začal ve velké míře požívat alkohol. V alkoholovém opojení si našel milenku, kterou byla naše sousedka. 

Druhý osudový muž mě potkal dlouho po tom, až když jsem stabilizovala svou tíživou životní situaci. S dalším partnerem jsem se usadila a nedlouho potom se nám narodil syn Daniel. Jak to bývá, život utíkat rychle. Po čase jsem zjistila, že je můj přítel velice žárlivý, a to i na svého syna Dana, kterému jsem se jako matka věnovala. Jednoho dne jsem se vrátila dříve z práce a zažila neskutečný šok. Můj muž fyzicky napadal mého syna Daniela. Daniela několikrát udeřil a po návštěvě nemocnice, kde se zjistilo, že syn Daniel má velmi vážný úraz, se mi život otočil vzhůru nohama. Posbírala jsem několik nezbytných věcí a utekla i se synem. Jenže kam teď? Pracovnice na odboru ochrany dětí mi doporučily azylový dům. Dnes jsem tu. Díky všem v azylovém domě půjdeme příští měsíc s Danielem bydlet do svého bytu a myslím, že Daniel už bude poslední muž v mém životě. 

 

 

Tweet

Datum vložení: 20.06.2014 13:07:50