Ententyky.cz

Když se léčba horečky změní v boj o život

Ani jí samotnou by tehdy nenapadlo, že její dcera prodělá a naštěstí přežije jedno z nejnebezpečnějších infekčních onemocnění. O meningokokovi sice měla povědomí, ale jen matné. Lékařka Zuzana Blechová z Nemocnice Na Bulovce říká: „Meningokoková sepse je nejrychlejší smrtící infekční onemocnění vůbec. Navzdory možnostem intenzivní léčby k polovině úmrtí dochází do 24 hodin od prvních příznaků a do 12 hodin od přijetí k hospitalizaci.“ 

Z nemocnice nás poslali domů

V daný den byla Karolínka s maminkou venku a jako obvykle si hrály a užívaly společný den. „Před spaním jsem však Káje naměřila teplotu 38 stupňů. Dala jsem jí jako vždy běžné léky na snížení teploty  a během noci jí  kontrolovala.“ popisuje Lucie Vítková. Teplota po podání léků neklesala, a proto zavolala brzo ráno záchranku. V nemocnici Káju prohlédli a poslali zpět domů s tím, že půjde o běžnou virózu.

První příznaky meningokového onemocnění jsou jen těžce rozpoznatelné od klasických virových onemocnění. Projevují se například teplotou, bolestí hlavy či nechutenstvím. V důsledku velmi rychlého průběhu nemoci je tak včasné určení diagnózy klíčové.

Malé Káje se během dne přitížilo, na těle se jí začaly objevovat  černé skvrnky. V tu chvíli volala maminka sanitku podruhé a na doporučení praktické lékařky upozornila v telefonu na to, že by se mohlo jednat o meningokokovou sepsi.  I přes toto upozornění však neměla posádka záchranky potřebná antibiotika s sebou. „Léčba se tak v rozhodující fázi onemocnění zpozdila. Raději nechci  myslet na to, jaký vliv to mohlo mít na současný zdravotní stav Káji.“ říká Lucie Vítková.

Trvalé následky se nevyhnuly ani Káje

Kája prodělala celkem 21 narkóz. Zpočátku museli lékaři stabilizovat životně důležité orgány jako jsou srdce a ledviny. „Když se Kája probouzela z první narkózy, pořád otáčela oči v sloup. Nevěděli jsme, zda je s námi či upadá do bezvědomí,“ vzpomíná maminka Lucie Vítková.

Za posledních 5 let  onemocnělo v České republice meningokokem 340 lidí, z nichž  30 případů bylo smrtelných. Nejrozšířenější meningokok skupiny B, byl diagnostikován u poloviny z těchto úmrtí. Ti, kdo přežijí se většinou potýkají s dlouhotrvajícími následky. Patří mezi ně například mentální postižení, ztráta sluchu, křeče, selhání ledvin nebo ztráta končetin. 

Poslední jmenovaný handicap převrátil život naruby i Káje a celé její rodině. U Káji přistoupili lékaři naštěstí jen k částečné amputaci končetin. Chybí ji tři články na prstech levé ruky, na pravé noze články u dvou prstů a na levé nožičce přišla kromě palce o všechny prsty. „Levé chodidlo Káje už neroste a bude asi dělat problémy do budoucna, protože neunese její tělo až bude větší,“ říká maminka. „Sehnat vhodné boty pro Káju je nadlidský výkon,“ dodává. 

„Jsem šťastná, že žije“

Nejvíce nemocných je stabilně ve skupině dětí do 5 let věku a mezi adolescenty. Bakterie meningokoka se přenáší kapénkovou infekcí a u zcela zdravého jedince může způsobit zánět mozkových blan nebo otravu krve. Značná část populace přenáší meningokoka v sobě nevědomky, aniž by onemocněla. 

Dnes jsou Káje čtyři roky a na první pohled se nijak neliší od svých vrstevníků. „Občas je po dopoledni ve školce hodně unavená. Běžné aktivity dětí v jejím věku dávají zabrat hlavně levé, nejvíce postižené nožičce.“ popisuje maminka. 

I přesto, že je Kája velmi statečná a silná, neskrývá její maminka obavy z budoucnosti. „Od onemocnění uplynuly už tři roky a pořád trávíme deset hodin týdně běháním po doktorech. Navštěvujeme ortopedy, chirurgy, zubaře, logopedy a fyzioterapeuty.“ vyjmenovává Lucie Vítková. Kája má v důsledku onemocnění  poškozený i chrup. Na zubech nemá sklovinu a hrozilo, že jí lékaři budou muset všechny zuby vytrhat. Naštěstí k tomu však nedošlo. „Kdyby tenkrát existovalo očkování proti meningokoku B, možná mohla být Kája zdravá,“ zamýšlí se maminka a dodává: „Káji mladší sestra Viktorka už je naočkovaná skoro proti všem skupinám meningokoků. Chybí jí jen skupina B, proti které můžeme očkovat až tento rok.“  

„Káji nemoc samozřejmě ovlivňuje náš život a bude i v budoucnu. Pevně věřím, že se návštěvy u lékařů postupně sníží a já budu moci hledat práci alespoň na částečný úvazek,“ doufá maminka Lucie Vítková.