Jak se žije českým hradům a zámkům
Návštěvy hradů a zámků patří mezi nejčastější cíle výletů a dovolených po České republice. Jde o fenomén, který nás odlišuje od zbytku střední Evropy. Návštěvnost českých památek přesto vykazuje klesající trend. Proč tomu tak je a na co lákají návštěvníky státní objekty a na co ty v soukromém vlastnictví? Jak se jim daří a kdo je jejich konkurentem? Svůj úhel pohledu nabízí kastelán státního zámku Slatiňany Ing. Jaroslav Bašný a spolumajitelka soukromého zámku Loučeň Ing. Kateřina Šrámková.
Hrady a zámky patří ke kulturnímu dědictví národa. Péče o památkové dědictví je součástí kulturních hodnot lidstva.
Již v polovině 19. století začali lidé na českém území věřit tomu, že k pochopení sebe sama je nutné porozumět minulosti. Zájem o historii a zachování památek se rapidně zvyšoval. Šlechta začala přebudovávat svá sídla v romantickém stylu (Hluboká, Slatiňany, Žleby), budovaly se i repliky historických objektů (Kokořín). Začaly vznikat turistické a okrašlovací spolky, jejichž náplní byl návrat k tradicím a minulosti. K velkému zlomu došlo v polovině 20. století, kdy byly hrady a zámky vyvlastněné původním majitelům, a v naprosté většině případů došlo k určení nového účelu jejich využití. Ty objekty, jejichž technické možnosti umožňovaly celoroční obývání se staly domovem důchodců či výchovným zařízením. Ve stejné době byly vytipovány objekty, které budou sloužit ke kulturně-turistickým účelům a byl tak dán základ fenoménu, který výrazně odlišuje turistický potenciál naší země od jiných zemí ve Střední Evropě.
Z památkových objektů, které byly původně stavěny jako residenční, se stala turistická atrakce a velmi významný segment v sektoru cestovního ruchu a služeb. Vlastníci památek, ať stát, který prostřednictvím Národního památkového ústavu je největším majitelem a provozovatelem památkového fondu, nebo další vlastníci (města, obce, církve) a také majitelé soukromí, řeší základní problém: jak skloubit potřebu zachování památkového dědictví, nalézt účel využití a zajistit zdroje pro provoz a dlouhodobou perspektivu a stabilitu památky.
Ekonomická náročnost provozu hradů a zámků je velmi vysoká, se svým původním ekonomickým zázemím již tyto objekty zpravidla nejsou svázány, a současná doba nutí jejich vlastníky k maximálnímu a efektivnímu využití svých zdrojů financování a k hledání nových metod, jak pro památku získat peníze a udržet ji pro příští generace.
Kromě finanční zátěže s sebou nese provoz a rekonstrukce památek i přítěž časovou. V dobách, kdy byly zámky vystavěny, se na jejich provozu a údržbě podílel daleko větší počet lidí. V současné době jsou týmy, které o provoz památek pečují, zpravidla malé kolektivy a jejich využití na památkovém objektu musí být velmi univerzální.
Romantická představa společnosti o životě na zámku, se tak v realitě stává tvrdou prací bez ohledu na tradiční pracovní dobu a pozice kastelána nebo „zámecké paní“ je vlastně práce domovníka 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Tento domovník by měl být navíc manažerem, pracovníkem pečujícím o klíčové zákazníky, správcem IT, marketérem, spisovatelem, hercem, průvodcem a občas také pokladním nebo zahradníkem.
Česká republika má ve své správě aktuálně 103 hradů a zámků. Spravuje je prostřednictvím Národního památkového ústavu (NPÚ). Tržby ze vstupného spolu s pronájmy tvoří významnou část rozpočtu celé organizace. Mezi nejnavštěvovanější objekty pod správou NPÚ dlouhodobě patří Karlštejn, Křivoklát a Konopiště.
Státní zámek Slatiňany
Zámek Slatiňany se nachází na západní straně města Slatiňany v okrese Chrudim. Jeho historie je dlouhá a začíná před více než 600 lety. Za tu dobu se v jeho komnatách vystřídalo na 30 různých majitelů, často i rychlostí blesku. Časy rozkvětu a blahobytu se měnily v časy úpadku a bídy. Situace se uklidnila až v roce 1732, kdy statek Slatiňany ve veřejné dražbě zakoupil za 108 500 zlatých Josef hrabě ze Schönfeldu a spojil ho s panstvím Nasavrky. Jeho jedinou dceru Marii Kateřinu si v roce 1746 vzal ve vídeňském Schönbrunnu za účasti císaře a císařovny za manželku Jan Adam kníže Auersperg, císařský a královský komoří a tajný rada, nositel velkokříže Řádu Sv. Štěpána. V rukách knížecí rodiny vydržel zámek skoro 200 let, než v roce 1942 Auerspergové po měči vymřeli.
Idylické prostředí zámku doplňuje řada staveb v anglickém zámeckém parku, např. jezírko, roubené chaloupky tzv. dětského hospodářství, kde se zámecké děti učily správně hospodařit nebo tenisový kurt a v neposlední řadě stáje se starokladrubskými vraníky. Velmi oblíbeným místem byla také Švýcárna a Kočičí hrádek. Od roku 1950 je v části zámku Slatiňany umístěno hipologické muzeum, které seznamuje s historií vývoje koní a jejich využitím ve společnosti.
"Správa objektu z pohlednu kastelána státního zámku je vlastně hledáním kompromisů a správné cesty mezi ochranou kulturního dědictví na jedné straně a využitím včetně prezentace na straně druhé. Pro rekonstrukci, obnovu, využití a prezentaci platí, že bychom nikdy neměli dopustit ztrátu hodnot, které objekt obsahuje. Neboť se nejedná jen o pouhý dům z cihel a kamenů, ale o místo, které nese historickou hodnotu a paměť, jejichž zkoumání nám přináší mnoho informací o našich předcích. Citlivým přístupem při obnově a pečlivým zkoumáním a vhodným způsobem prezentace lze docílit kýženého výsledku. Tím by mělo být předání informací návštěvníkovi, který by měl dokázat vstřebat informace o tom, kam se dostal, čím je objekt výjimečný a proč by měl být chráněn. Zároveň by měl být vtažen do příběhu domu, mezi jeho bývalé obyvatele, aby pochopil záměry a myšlenky stavebníka či majitele. Také by měla platit staletí dlouhá tradice, že našim potomkům zanecháme to, co jsme sami zdědili, ve stavu lepším, než jsme převzali," říká Ing. Jaroslav Bašný, kastelán Státního zámku Slatiňany. A pokračuje: "Veškeré výše uvedené je, stejně jako prakticky vše v současnosti, otázkou finančních možností. Národní památkový ústav je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury České republiky. Vybrané vstupné tvoří podstatnou část rozpočtu památkových objektů. Příspěvek na provoz ze strany státu je v posledních letech každý rok snižován. Výsledkem je tlak na zvyšování tržeb a další komercializaci objektů. Ta spočívá v rozšiřování prohlídkových tras, zavádění netradičních časů a typů prohlídek, vytváření zázemí k pronájmům a podobně. Toto vše by však nikdy nemělo překročit únosnou mez pro daný objekt. Abychom honbou za výnosy jednou místo památky neměli pod rukama nic neříkající a o ničem nevypovídající budovu bez ducha, bez myšlenky a bez života."
Státní zámek Slatiňany nabízí návštěvníkům 5 prohlídkových tras, účastní se projektu "Otevřte 13. komnatu", pořádá koncerty a výstavy. Své prostory také pronajímá - konají se zde svatby, setkání, rauty.
Zámek Loučeň, zámek v soukromém vlastnictví
Zámek Loučeň se v roce 2012 umístil se svými 102 tisíci návštěvníky na šestém místě v návštěvnosti památek ve Středočeském kraji. Celkově patří mezi dvacítku nejnavštěvovanějších památek v České republice.
První dochovaná zmínka o tomto objektu je z roku 1223. Na tehdy ještě tvrzi Loučeň se střídá mnoho majitelů z nižší šlechty a to až do roku 1623, kdy ji kupují Valdštejnové. Od roku 1704 do roku 1713 dochází k vybudování současného barokního zámku. Poté umírá poslední dědička rodu Valdštejnů a zámek získává rod Fürstenberků. Následně se pány na Loučeni stávají Thurn-Taxisové, kteří rozšiřují zámek o další budovy a anglický zámecký park. Loučeň navštěvují takové osobnosti jakými jsou například císař František I., ruský velkokníže Konstantin, německý básník Rainer Maria Rilke, spisovatel Mark Twain a hudební skladatel Bedřich Smetana. Nejdéle žijícím majitelem zámku a celého panství byl Alexander Jan Vincent Thurn-Taxis (1851-1939), kterému zámek sloužil jako rodinná rezidence a sídlo správy rozsáhlých majetků (zemědělské dvory, lesy, cukrovary, cihelny, palírny, železnice atd). Alexander Thurn-Taxis byl jedním z největších akcionářů automobilky Laurin a Klement a jeho syn Erich Thurn Taxis byl prvním předsedou správní rady. Smrt Alexandra Thurn-Taxise předznamenala další osudy celého zámku Loučeň. Jeho dědic, vnuk Luigi Alexander o své zděděné panství přišel na základě Benešových dekretů. V závěru 2. světové války byly interiéry zámku zpustošeny a vyrabovány sovětskou armádou a následně i místním obyvatelstvem. Zástupci místního národního výboru poté ze zámku odvezli poslední zbytek inventáře a budovu převzalo ministerstvo dopravy jako rekreační a výukové středisko pro své zaměstnance. Od roku 1959 až do roku 1968 sloužil zámek jako železniční učiliště s internátem. V parku se konaly dětské tábory. Po roce 1968 se stal uživatelem zámku Dopravní institut, který ho využíval jako vzdělávací středisko pro střední a vyšší kádry. Až na prahu nového tisíciletí, konkrétně roku 2000, se vlastníkem zámku stává LOUČEŇ a.s. S novou vizí zpřístupnit areál veřejnosti a v přilehlé budově úřednického domu provozovat hotel. Díky dotacím z fondů EU proběhla zásadní rekonstrukce celého areálu a od 7. července 2007 je zámek zpřístupněn veřejnosti s nově vybudovaným labyrintáriem a expozicí interiéru v jeho původní podobě z 30. let 20. století, do níž se vracejí i některé kusy původního mobiliáře.
LOUČEŇ a.s. vsadila na možnost oslovit potenciální návštěvníky hned několika podněty najednou.
"Zjistili jsme, že nejvíce se lidem líbí takové zážitky, při kterých se mísí v nedefinovaném poměru zábava a požitek s poznáním. Lidé se chtějí něco nového dozvědět, rozšířit si obzory, ale jen v jakési mírné odpočinkové podobě. Reagují na to, jak na ně průvodce působí a jak je věrohodný ve své roli. Chtějí, abychom jim z těch tisíců faktů, které lze sdělit, řekli ty, které v sobě mají prvek romantismu, v podstatě od nás chtějí slyšet jakousi pohádku, pochopitelně s dobrým koncem. Odcházejí potom s pocitem, že to bylo hezké a to logicky přerůstá v pocit, že u nás v Čechách je krásně, protože je zde spousta krásných památek. Na Loučeni velice dobře víme, že pozitivní zážitek z jedné památky je motivací k tomu, aby v blízké budoucnosti navštívili další hrad nebo zámek," říká Ing. Kateřina Šrámková, statutární zástupkyně akciové společnosti LOUČEŇ.
Zámek Loučeň nabízí expozici v interiéru zámku, která dává možnost nahlédnout do života bývalých majitelů a osobností, které se na zámku objevili. Průvodce je na Loučeni vždy v roli kostýmované postavy, prohlídky jsou doplněny o autentické předměty, dobový nábytek a videoprojekce. Expozice na zámku s tematicky zaměřenými a zábavnými výklady profesionálních průvodců představuje interaktivní poutavou prohlídku a poučnou procházku po zámeckých komnatách, kde dveře hostům otevírá komorník, Jeho jasnosti nebo dokonce častokrát i sama předsedkyně představenstva Ing. Kateřina Šrámková, v roli Bílé paní Terezie Berkové z Dubé, manželky majitele loučeňského panství v dobách před Bílou horou.
Jako variantu ke klasickým prohlídkám se pro malé děti pořádají již několik let specializované dětské prohlídky. Velmi oblíbené jsou čokoládové prohlídky, díky kterým se povedlo „naplnit“ prohlídky v dobu, která dříve byla mimo okraj zájmu. Tyto čokoládové prohlídky, při kterých se o čokoládě mluví a čokoláda se také ochutnává, se konají pravidelně v 17 hodin.
Zámek Loučeň pořádá pravidelné tématické celodenní akce, zpravidla první sobotu v měsíci, jejichž cílem je motivovat návštěvníky k opakovanému návratu na zámek.
Zástupci zámku Loučeň stáli při zrodu a přípravě projektu „Otevřte 13. komnatu“, který letos již třetí turistickou sezonu běží úspěšně na celkem 10 památkových objektech v celé ČR. Jedná se o projekt, při kterém se poprvé společně potkaly státní, městské, církevní a soukromé památky.
Kromě toho zámek nabízí možnost přespat pod zámeckou střechou v hostinském křídle, kde se nacházejí apartmány v historickém stylu, jako další varianta je ubytování v atraktivních interiérech zámeckého hotelu s wellnessem a bazénem. Hosté se mohou v jakoukoliv denní dobu posilnit v místním restaurantu Maxmilián s originální nabídkou pokrmů nebo v samoobslužné restauraci Vtipná kaše.
Gastronomické zážitky jsou jedním z pilířů nabídky zámeckého areálu. V letních měsících je možné zapůjčit si piknikový koš, se kterým mohou nejen páry, ale i celé rodiny trávit neopakovatelné chvíle v zámeckém parku, případně si zapůjčit rodinný gril jako doplněk k tomuto koši.
Na své si přijdou i mladí návštěvníci, kteří mohou navštívit místní rozsáhlé labyrintárium, zajezdit si v elektrických autech, nebo si zaskákat na trampolíně. Pro sportovně zaměřené hosty je připraven jogging v parku, ruské kuželky, pétanque nebo lanové centrum. Pro budoucí novomanžele lze uspořádat svatbu na přání, včetně hostiny nebo projížďky kočárem. Pro firemní subjekty jsou k dispozici kongresové prostory, včetně možnosti několikadenního soustředění v zámeckém areálu. Brány zámku zůstávají jako v jednom z mála českých objektů otevřeny téměř nepřetržitě i v zimním období, kdy je otevírací doba jen o něco zkrácena.
V důsledku klesajícího trendu návštěvnosti českých památek vedení zámku do budoucna plánuje tzv. „věrnostní program“, jehož úkolem bude nabídnout pravidelným hostům možnost výhry prémiové služby z nabídky zámeckého komplexu.
"Na Loučeni nebojujeme o návštěvníka s jinými památkami, ani s Národním památkovým ústavem. Naší konkurencí jsou všechny ostatní volnočasové aktivity. Náš protivník ale není sport, divadlo a kultura. Cítíme naše poslání v tom, abychom bojovali proti pasivním, netvůrčím a nekulturním volnočasovým aktivitám jako jsou víkendy trávené v nákupních centrech, hodiny strávené u počítačových her a u televizních obrazovek. Chceme-li našeho potenciálního návštěvníka zvednout z gauče u televize a nabídnout mu jako destinaci do jeho GPS navigace návštěvu hradu nebo zámku, musíme mu předložit něco atraktivního, nového a romanticky-pohádkového. A musíme tohoto našeho konzumního „gaučového povaleče“ oslovit tak, jak on je zvyklý být oslovován. Reklamou, propagací a cílenou komunikací. Na tu však potřebujeme mít plnou kasu, aby bylo z čeho ji pokrýt, a to se může zdát jako začarovaný kruh. Usilovně proto hledáme cestu, jak z tohoto kruhu ven," uzavírá Kateřina Šrámková.
Je zřejmé, že kulturní památky je nutné podporovat, ať jsou státní či v soukromém vlastnictví. Každá generace by měla vynaložit co největší úsilí a neustále udržovat národní kulturní dědictví. Některé památky jsou již nenávratně zničeny, a proto by měl být v popředí kladen důraz na pomoc těm, kteří své objekty zachránili a každý den se snaží o jejich zachování pro budoucí generace. Každá památka v sobě nese historický otisk své doby, který je důležitým dědictvím každého národa. Kulturní turistika neboli poznávací cestovní ruch je jednou z forem, jak zajistit zdroje financování památek s cílem dlouhodobé udržitelnosti. Pestrá programová náplň vedoucí ke zvýšení návštěvnosti památek jakožto turistických cílů napomáhá k uchování tohoto dědictví.
Zámecká paní musí umět zastat různé pozice: Ing. Kateřina Šrámková jakožto Bílá paní v čase Adventu v zámeckém parku na Loučeni
| Tweet |