Jak mluvit s dětmi o smrti? Nejlepší je pravda.
Mluvit o smrti je stále tabu a pokud je v blízkosti dítě, tak dvojnásob. Nezisková organizace Poradna Vigvam se právě tímto nelehkým tématem zabývá. Rodinám, které se potýkají se ztrátou blízkého, nabízí terapeutickou pomoc. Klienti do Vigvamu dojíždějí z celé republiky. Patronkou poradny je herečka Martha Issová.
„Ačkoliv se může zdát, že smrt a děti není zrovna šťastné spojení, my v Poradně Vigvam to vidíme přesně naopak. Děti bychom měli se smrtí seznamovat od mala, a to v rodinném kruhu, kde se cítí bezpečně. Vše jim vysvětlit a s tématem dál pracovat. Smrt je přirozená součást života, a pokud se jí budeme vyhýbat, může nás o to víc překvapit,“ vysvětluje Sylvie Stretti, ředitelka a zakladatelka Poradny Vigvam.
Poradna Vigvam funguje od roku 2016 a od letošního roku nově na speciálních kurzech učí dospělé z řad rodičů, či třeba učitelů, nebát se mluvit o těžkých tématech, a to ani v přítomnosti dětí.
"V praxi se setkáváme s tím, že rodiče nebo jiní dospělí zažívají obavy, strach z toho, jak dítěti říct, že mu někdo blízký zemřel. Situace je o to náročnější tím, že pro tyto dospělé je to také často velmi blízký člověk, kdo odešel. Naše kurzy jim tu situaci přímo neulehčí, ale aspoň jim dají kousek znalostí a dovedností, o které se budou moct při komunikaci a řešení problémů opřít," říká Jan Kaňák, terapeut Poradny Vigvam. Při komunikaci s dětmi, kterým někdo zemřel, se můžete držet těchto 6 základních bodů, které vám pomohou vyhnout se základním chybám.
Jak mluvit s dětmi o smrti v 6 bodech:
1. Řekněte to na rovinu – je lepší dozvědět se vše od svých nejbližších a nezkresleně, než od cizích lidí (například ve škole), kteří navíc nemusí znát úplnou pravdu. U blízkých lidí je navíc větší pravděpodobnost důvěry a bezpečí, což je při tak těžkém tématu zásadní.
2. Mluvte jasně – nebojte se říct slovo smrt. Pokud používáme zlehčující slova jako třeba odešel nebo usnul, můžeme u dětí vyvolat nečekanou reakci v podobě strachu ze spánku nebo jakéhokoli oddělení od rodiče (v noci, ve školce, ve škole).
3. Pláč je přirozený – Pláč je naprosto přirozená reakce a ke smutku patří, nebraňte se mu.
4. Nebojte se reakcí – děti mají vlastní bezpečnostní obranné mechanismy, proto někdy reagují pro okolí nesrozumitelně nebo zdánlivě nevhodně. Je v pořádku, když změní téma hovoru – už byl moc dlouhý, víc toho dítě neunese. Pokud se začne smát, může to mít více vysvětlení – buď je smutek moc náročný a dítě uniká paradoxní reakcí, nebo neví co se očekává a jak se má chovat (učí se nápodobou).
5. Buďte spolu – to, co děti potřebují, je naše blízkost třeba i beze slov. Někdy děti dokáží být smutné jenom když jsou samy, ale i tak potřebují naše obětí.
6. Učte děti emoce – Nebojme se vlastních emocí (pláče, zloby ale i radosti a smíchu) před dětmi, jinak se nemohou naučit vlastní emoce rozpoznat a pochopit.
| Tweet |