Ententyky.cz

Bez ústavů! .... Jsou situace, které zažijete jen v rodině.

Odborné studie potvrzují, že pro vývoj dítěte je optimální rodinné prostředí. Děti, které vyrůstají v rodině, mají oproti dětem z ústavní péče pevnější zdraví, dosahují vyššího vzdělání a znatelně méně často se dostanou do konfliktu se zákonem. Materiální zázemí ani vysoké nasazení a odbornost personálu v ústavech není s to nahradit milující rodinu.

Prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, a forma péče a výchovy mají zásadní vliv na všechny oblasti dalšího vývoje dítě a obecně i na celoživotní úspěšnost a výskyt duševních i somatických onemocnění. (Matějček, 1989, 1996).

Děti, které nemohou vyrůstat v rodině, jsou na cestě životem osamělé. Pro zdravý vývoj dítěte je tedy potřebné a přirozené vyrůstat v rodinném prostředí, které mu poskytuje dostatek podnětů a pocit kontinuity.

Všichni odborníci varují, že individuální péče o dítě v raném období, i všech dalších fázích vývoje, není pouze „společensky kosmetickou“ záležitostí, ale je nezbytná pro vývoj mozku i všech dalších oblastí psychického a sociálního vývoje. Realita tomu ovšem neodpovídá a navzdory všem doporučením jsou stále i ty nejmenší děti umísťovány do ústavní péče.

Současný stav je pozůstatkem komunistického systému, který jednoznačně preferoval ústavní péči. Před rokem 1948 mělo Československo vemi vyspělý systém péče o děti a mládež. Po komunistickém převratu v roce 1948 byla zrušena pěstounská péče a 5000 dětí se tak ocitlo v ústavech. Došlo ke zřizování nových ústavů, a to i pro nejmenší děti.

Důsledkem bylo rovněž celkové zrušení samostatného ministerstva sociální péče, k jehož obnovení došlo až po téměř 20 letech. Systém péče o ohrožené děti byl uměle podle sovětského vzoru rozdělen mezi rezorty zdravotnictví (odpovědnost za děti do 3 let), školství (děti od 3 let) a spravedlnosti (právní ochrana dětí).

Současná národní strategie ochrany práv dětí si klade za cíl vytvořit systém, který zajistí důslednou ochranu všech práv každého dítěte a naplňování jeho potřeb, systém podporující zvyšování kvality života dětí a rodin, eliminující diskriminaci a nerovný přístup vůči dětem a podporující všestranný rozvoj dítěte v jeho přirozeném rodinném prostředí, případně v náhradním rodinném prostředí, to vše za participace dítěte na rozhodovacích procesech, které se ho bezprostředně týkají.

Prvním krokem v transformaci systému bylo přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí v roce 2013, díky níž se zlepšily podmínky hlavně v oblasti náhradní rodinné péče. Cílem bylo snížit počet dětí v ústavech.

Dalšími kroky musí být sjednocení celé problematiky pod jeden rezort, transformace současných ústavních zařízení na malá komunitní pobytová zařízení, ukotvení a postupné zvyšování hranice zákazu umisťování dětí do 7 let věku v ústavních zařízeních a změna financování systému.

„Cílem transformačního úsilí je zajistit, aby v případě problémů byla pomoc rodině poskytnuta v jejím přirozeném prostředí. Současný systém směřuje největší finanční prostředky v této oblasti do ústavní péče, tedy řeší až následky selhání péče rodičů. Z toho důvodu je potřeba zaměřit se na zajištění podpory a rozvoje preventivních služeb zejména terénních a ambulantních a také nových typů služeb pro děti a rodiny,“ říká Mgr. Hana Jamrichová z odboru ochrany práv děti Ministerstva práce a sociálních služeb.

Inspirací může být Zlínský kraj, který jako první v České republice již neumisťuje nejmenší děti do institucionální péče.

„Díky rozvoji pěstounské péče na přechodnou dobu a jednotnému přístupu orgánů sociálně-právní ochrany dětí ve Zlínském kraji došlo k tomu, že lůžková kapacita dětských domovů pro děti do 3 let věku nebyla využita a proto došlo ke zrušení tohoto typu služby. Dvě organizace, které dříve poskytovaly pobytové služby pro děti do 3 let věku, provozují zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v celkové kapacitě 16 lůžek a začínají poskytovat terénní a ambulantní služby pro rodiny s dětmi. Rodiny mají mít takovou podporu, aby byly schopny uspokojit potřeby svých dětí. V případě, že to není možné, je nejlepším řešením zajistit výchovu a péči v přirozeném prostředí, stálou pečující osobou, která zná jeho potřeby a projevy, rozumí mu, má s ním navázaný vztah, dává mu zakoušet pocit bezpečí, a to i v situaci, kdy dítě vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vyžaduje dočasnou speciální zdravotní péči v lůžkovém zařízení," popisuje nový systém ve Zlínském kraji Mgr. Helena Miklová z Krajského úřadu Zlínského kraje.

Z pohledu ekonomického je situace ještě zřetelnější a nelogická. Navzdory všem studiím i doporučením odborníků je stále téměř polovina prostředků v systému vynakládána na ústavní péči (46 %). Přitom je jasné, že jde o nejnákladnější a nejméně vhodný typ péče o děti. Zarážející je v této souvislosti i fakt, že na pomoc vlastním rodinám dětí (preventivní služby) jde jen necelých 10 % nákladů.

Zdroj: MACELA Miloslav. Rozbor nákladů jednotlivých typů služeb péče o ohrožené děti. Obec a finance. 2014, 19(1), 46-48. ISSN 1211- 4189. Aktualizováno autorem.

„Paradoxem je, že stát, namísto podpory původní rodiny, ve formě terénních ambulantních služeb, volí nejnákladnější a nejméně vhodný typ péče o děti – ústav,“ říká Mgr. Marie Oktábcová z Nadačního fondu J&T, který tento měsíc uspořádal v Praze mezinárodní konferenci na dané téma, kde se sešli odborníci z Norska, Islandu, Estonska, Dánska, Slovenska a České republiky, aby představili systémy fungující v jednotlivých státech a společně diskutovali o situaci v České republice a možnostech jejích zlepšení.